Myšlenky na budoucnost a jak se začaly stávat minulostí

- ovíněný začátek vztahu - sublimace - pohlavní sukulenty - mužné atributy čeledi equidae - talíř pelmení - úvahy o budoucnosti - závist - harpyjismus - vystřízlivění -

Náš “oficiální” začátek vztahu byl možná trochu ovíněný, ale vlastně šlo jen o to, že jsme si ve stavu, který byl trochu oproštěn společenských zábran řekli to, co viselo ve vzduchu poslední týdny. Přeci jen, vídali jsme se docela často, bylo nám spolu vážně hezky, vzájemná přitažlivost visela ve vzduchu - takže vlastně proč ne?

Tak jsme začali spolu trávit ještě daleko více času. Tóňa u nás přespávala čím dál, tím častěji. Pomaličku se u nás začalo objevovat její oblečení a její věci a samozřejmě dostala i vlastní kartáček. Jednoduše k nám pomalu sublimovala. Občas jsme si udělali nějaké hezké a romantické gesto. Například jednou přinesla tři sukulenty. Ty které symbolizovaly Máňu a Tóňu byly malé, kulaté a sladké, ten pro mne, byl dlouhý, pichlavý a tyčil se. Když si vzpomenu jak je následně umístila, tak si vlastně říkám, že to příliš romantické nebylo, nicméně chlípný, dvojsmyslný a místy nepatřičně černý smysl pro humor skvěle Tóňu vystihoval a myslím si, že to byla jedna z jejích vlastností, které nám imponovaly nejvíce. Náš smysl pro humor rozhodně není plný sluníčka a jednorožců. U jednorožců maximálně připomene, že ti rozhodně nepatří na stěny pokojíčků malých holčiček, protože jejich roh připomíná jisté skleněné hračky z obchodů, které vám zásilky posílají inkognito a jejich jisté mužné atributy bývají stejně výrazné, jako u jiných příslušníků čeledi equidae.

Jedna ze vzpomínek, která mi vždy vykouzlí úsměv na tváři je ta, kdy jsem se domů vracel po náročném dni v práci, zatímco Tóňa s Máňou byly doma daleko dříve. První věc co se po mém příchodu udála, byla velká pusa na tvář, s každé strany, načež jsem byl usazen před plný talíř mého oblíbeného jídla*. A cítil se obletován a milován. Co na tom, že jsem pak musel umýt hromadu nádobí?

S Tóňou jsme si rozuměli čím dál více, ať už jsme spolu byli všichni tři dohromady, nebo jenom v páru, začali si daleko více důvěřovat, svěřovat se nejen se strastmi všedního dne, ale i s našimi drobnými tajemstvími a duševními poruchami, o kterých nikdo jiný neví. Vedli jsme filosofické debaty za přítomnosti sklenice vína a absence oděvu, chodili spolu na túry a mluvili o svých obavách.

Jednou jsem s Tóňou u odpolední kávy a cigarety vedl rozhovor o tom, kam náš vztah vlastně směřuje. Přiznala se mi, že je jí s námi hrozně hezky a dokázala by si představit jednou život někde na farmě, jenom my tři, spousta knih a klid. Ale že je to jenom její pohádková představa, co by, kdyby, protože podle ní to nemá naději na budoucnost, protože my dva se jednou budeme chtít vzít, mít vlastní rodinu a ona, že zůstane tou třetí. Ale že jí to nevadí, že pro nás tu chce být, že vždycky bude chtít být alespoň naší kamarádkou. Popravdě jsem jí ubezpečil o tom, že zatím jsme spolu chvíli a ano, teď opravdu je tou třetí, ale že když se budeme všichni snažit a dáme tomu čas, tak nebude třetí polovinou, ale třetí třetinou. Nevím zda mi uvěřila doopravdy, i když jsem to myslel skutečně vážně, ale věnovala mi něžný, i když trochu smutný úsměv, objala mne a všechno bylo krásné.

Vtipné byly i naše občasné rozhovory o tom, jak, komu a kdy o našem vztahu řekneme někomu dalšímu. Což o to, někteří lidé už o nás věděli (například Helča, která je jako kněz, každý se jí zpovídá a ona tím pádem všechno ví), ale například její nejlepší kamarád Tonda se o tom dozvědět nesměl, protože je to prý velký homofob a už by na ni nekoukal stejně jako dřív. No, myslím si, že by Tóňa lehce paranoidní, přeci jen byl svědkem našich námluv a tak hrozné to s ním není. Ale respektovali jsme její rozhodnutí a před ním jsme se chovali prostě jako hodně blízcí přátelé. Já jsem o tom pár svým přátelům (kteří Tóňu neznali) řekl, ale jen proto, že jsem duše zlá a zlomyslná a chtěl jsem vidět jejich závistivé pohledy. Pro ilustraci, můj rozhovor s kamarádem Nobym vypadal nějak takto:

N: “Tak co, jak se máš? Jak se má Máňa?”

A: “No hele, všechno je mega dobrý. A ty vole, našli jsme si s Máňou holku!”

N: “Ty krávo, a to to Máně nevadí? Nežárlí?”

A: “Hele ne, tak ona je s ní taky, že jo.”

N: “Ty vole, ty to máš fakt dobrý.”

O drobných nešvarech, jako třeba to, že dvě ženy znamenají dvojnásobek popichování a harpyjismu (teď samozřejmě poněkud nadsazuji a přeháním) jsem se samozřejmě nezmiňoval.

Kamarádi byli ale samozřejmě tím nejmenším problémem. Naše rozhovory se samozřejmě týkaly i toho, co vlastně řekneme rodičům. Tóňa už se i tak dostala do lehce prekérní situace při rozhovoru s maminkou.

M: “Jsem slyšela, že poslední dobou moc nespíš doma, máš nějaký nový objev?”

T: “Ne, to ne, já teď tak nějak přespávám u Ádi a Máni.”

M: “A to jako spíš s nima v posteli?”

T: “Ježíš ne, oni mají gauč..”

Tóni rodina, vzhledem k tomu, že pocházejí hlavně z vesnice, kde se přeci jen preferuje trochu tradičnější model, by to nesla asi nejhůře. Nicméně, myslím si, že ty naše, by vzhledem k delikátnosti a neobvyklosti dané situace nereagovaly až o tolik lépe. Vážené čtenářstvo, kdo z Vás se něčím takovým pochlubil svým rodičům a spáchal takovýto coming-out? Jaké byly jejich reakce? Jaká byla Vaše rétorická taktika? My jsme zatím nic takového nemuseli, nicméně není vyloučené, že jednou toto budeme muset podniknout taktéž, a každá rada dobrá.

Bohužel, po každém opojení přichází vystřízlivění. A během doby strávené s Tóňou jsme pomalu střízlivět začali, chyby které zpočátku byly přehlížené nebo nebyly vidět vůbec nabývaly jasnějších obrysů a jako v každém vztahu bylo otázkou, zda jsme schopni se s nimi vyrovnat nebo ne. Tóňa tedy nebyla taková, jakou se zdála zpočátku být. Tedy což o to, inteligentní je velmi a má opravdu dobré srdce, byť to dovedně maskuje jízlivostí a pohledem zapalujícím domy.

V jistých ohledech byla ale trochu pokrytec, byť si to rozhodně sama neuvědomovala, také je těžké pořízení s člověkem, který vlastně sám za sebe nikdy nemusel nést zodpovědnost a dalším hřebíčkem bylo hledání výmluv tam, kde se hledají řešení, případně je nutné přiznat svou chybu a nést si za ní následky. Problémy se bohužel začaly množit a přibývalo jich. Ale o tom až příště.

Áďa

*Tím jídlem byly pelmeně, oblíbený pokrm ve východní Evropě. V podstatě se jedná o těstovinové taštičky plněné směsí z mletého masa, podobné italským tortellini. S tím rozdílem, že se podávají s trochou vývaru, octem, kořením a zakysanou smetanou.

Jak zvládat žárlivost v šesti jednoduchých krocích. To jste nečekali!!!!!

Promiňte mi ten bulvární nadpis, ale já nemohla jinak… :)

Ráda bych vám dnes pověděla něco o žárlivosti. Již několikrát tu byla zmíněna, nicméně si myslím, že si zaslouží článek pro sebe.

Trocha odbornosti z Wikipedie na začátek: “Žárlivost (lat. Zelotypia) je jedna z lidských emocí, charakterizovaná nadměrným ulpíváním na určité osobě a zvýšenou obavou o její ztrátu. Jedná se o komplex negativních emocí, hněvu, pocitu méněcennosti či depresí. Zjednodušeně lze charakterizovat žárlivost jako pocit vlastní nedostatečnosti.”

Asi ji známe všichni. Není hezká. Je ubíjející, ať už stojíme na kterékoli straně. Samozřejmě mnoho lidí namítá, že žárlivost je pro vztah zdravá. Upřímně? Nevím. Setkala jsem se spíše s tím, že je pro vztah nezdravou, ba dokonce zabijáckou věcí.

Například jeden můj ex žárlil až moc. Čekal, že ho v jednom kuse budu ubezpečovat o dokonalém tvaru jeho penisu, o obrovské velikosti jeho penisu, i o jeho nepostradatelnosti (penisu i ex). Jenže ouha, poprvé: no dobře, podruhé: to přehání, ne?, potřetí “Hm, péro už jsem viděla i větší. No jako mohlo by to být i lepší.” Jsem občas zlá potvora, na mou obhajobu musím zmínit, že diplomatická cesta nezabrala. Jenže ať jsem vychvalovala nebo byla zlá, vždycky to bylo špatně. Vždycky byl důvod žárlit. Ať už spolužák se kterým jsem se bavila o maturitním předmětu, nebo kamarád ze základky, se kterým jsem se potkala ve vlaku, nebo prodavač, který mi prodával žvýkačky. VŽDYCKY se někdo najde. A pak už jsem to nevydržela a snažila jsem se mu ukázat jak absurdní to je, byť ne úplně šťastnou cestou: “Když jsem ráno jela vlakem, seděla naproti mně moc pěknej kluk.” A byla scéna. A já se jen bavila. No, to že tenhle ex je EX má opravdu svůj důvod.

Žárlivost z druhé strany jsem si (bohužel nebo bohudík?) příliš nevyzkoušela. Nevím prostě na to nejsem? Nebo mi nikdo nedal nikdy pořádnou záminku? Rozhodně to nikdy nebylo tím, že bych si připadala tak dokonalá, že mě nějaká další osoba může ohrozit (až na jednoho ex, který byl bi a nikdy se mu nedostavila erekce, kde byla chyba nevím, dnes má přítelkyni).

Ale slíbila jsem vám šest jednoduchých kroků, tak je také dodržím (nevím, jestli jsem si na sebe neupletla bič….):

1. NIC NENÍ SAMOZŘEJMÉ

To, že máte svou drahou polovičku (popř. 1/x, x ∈ <1;∞>) neznamená, že jí vlastníte. Neberte váš vztah jako samozřejmou věc, vztah je věc křehká a pokud v něm nejsou všechny strany spokojené a šťastné, je dost možné, že se vztah rozpadne. To, že spolu žijete, neznamená, že si nemáte vyjadřovat city, sdělovat si myšlenky, a tak dále.

2. NEDĚLEJTE SI NASCHVÁLY

On/ona/ono má stejné právo, tak jako vy, se bavit se spolužáky, spolustudenty, kolegy, kamarády, … To, že jste pár (nebo parta, sekta, zájmový kroužek,....), neznamená, že máte zákaz všech dosavadních kontaktů. Nepočítám takové ty kdybych-náhodou-jednou-chtěla známosti, se kterými nic nemíváme, ale jsou vyhlídkou přijatelného sexu v době mezi vztahy; na takové já osobně kašlu, jakmile někoho mám. To samé čekám od své polovičky.

3. JE PROBLÉM? ŘEŠTE HO SPOLU, NE S NĚKÝM DALŠÍM

Jste pár a máte nějaký problém? A proč si stěžovat kamarádce/mamince/na přiznání holek? Co to vyřeší, když s to partnerem/partnerkou neprobíráte? Vadí vám, že si s někým píše? Tak mu/jí to řekněte. Na přiznání holek vám stejné akorát řeknou, že jste pohlavní orgán a měli by jste (chyba použita pro autenticitu) se zabít.

4. ROZMYSLETE SI, JESTLI DO VZTAHU TAHAT NĚKOHO DALŠÍHO

Tohle jsme tu také řešili. Nefungující vztah trojkou neslepíte. A tahat někoho třetího do již nefungujícího vztahu je o ničem, ten třetí pak akorát brzy vezme roha. Vyvolá to žárlivost, ať se vám to líbí, nebo ne. A pokud ani trošku, má ten vztah cenu lepit?

5. URČETE SI PRAVIDLA

Například my, když jsme o trojce uvažovali, jsme si stanovili hned na začátku pravidlo, že Áďa nepenetruje tu třetí. To, že se to pravidlo pak zrušilo, už je věc vedlejší. Není od věci si situaci dopředu představit a přemýšlet co mi vadí a jak moc. Protože ona trojka nemá jen nevýhodu v tom, že můžete žárlit vy. Žárlit může i vaše drahá polovička.

6. KOMUNIKACE JE ZÁKLAD

Ano, budu se opakovat. Jenže ona komunikace je strašně podceňovaná věc. Kolik se dá na internetu najít článků, diskuzí, rozhovorů o tom, jak co říct. Proč ale chodit kolem horké kaše? Proč přemýšlet nad tím, jak zaobalit tohle a tamto? Pokud to není téma, které může bolet, přinášet nepříjemné vzpomínky a tak dále (např. na začátku vztahu “a co je s tvým tátou” nebo “a jak jsi přišel o svůj penis”), tak je asi třeba empatie. Nicméně já se řídím pravidlem: “Zajímá tě to? Zeptej se. Je to pro tebe důležité, ale myslíš, že to je pro ostatní prkotina? Stejně jim to řekni.” Má strategie se mi zatím jen vyplácí, a to jak v práci, tak ve škole, tak ve vztazích.

A co říct závěrem? Vaše polovička, či zlomek dle vaší preference, je s vámi kvůli vám, kvůli tomu, že vás (pravděpodobně) miluje, určitě s vámi rád/ráda tráví čas. Je to její svobodná vůle, dává vám část sebe sama. Zkazit vám to nemůže týpek od naproti, ale jedině vy sami. Komunikace nám dává šanci eliminovat problémy dříve, než opravdu nastanou.
PS: Stmívání jsem tam dát musela...

Máňa

Romantika, intimita a růže

- narozeniny - konverzace prostá techtlí - konverzace prostá mechtlí - absolutní nepochopení - pláž pokrytá rosou - teorie množin - intimní atmosféra - pohřební růže - nejsou špatné věci -

Kdysi, při naší návštěvě jednoho nejmenovaného baru, kde jsme byli na oslavě narozenin naši kamarádky Helči, jsme se seznámili s dívkou, které budeme říkat například Marcelka. Mám pocit, že nás k ní Helča posadila zcela schválně, se slovy, že jsme velmi přátelští. Helčá má tak trochu pocit, že nenecháme na pokoji žádnou sukni, která se okolo nás objeví - což vůbec není pravda. Za prvé jsme svým způsobem docela povrchní, a za druhé, když jsme byli zadaní, byli jsme slušní. No, tehdy jsme zadaní nebyli, brzy tedy vyšlo najevo, že Marcelka je jednak zcela monogamní, jednak heterosexuální, a ke všemu velmi mravná. Nicméně, jak už to tak u nás bývá, pokud jsme ve větší skupině lidí, obvykle si najdeme pouze úzký hlouček lidí, čítající maximálně čtyři osoby, se kterými udržujeme konverzaci celý večer, protože velké skupiny lidí a halas nás trochu znervózňují.

Takže jsme strávili večer vřelou konverzací s Marcelkou, naprosto prostou techtlí i mechtlí. Marcelka je Helči spolustudentka ze školy, rozhodně inteligentní, nicméně s naprostým nepochopením naší životní cesty. Jediná možnost, jak podle ní může vztah vypadat, je v podobě páru procházejícího se na písčité pláži pokryté rosou a ozářenou svitem měsíce. Tedy což o to, potud je to opravdu hezké a rozhodně bych si takový zážitek nechal líbit taktéž. Marcelka ale pokračovala dále, podle ní není možné mít city k více osobám najednou, ve více osobách najednou přeci není možná jakákoli romantika! Ba dokonce, proč hledáme někoho třetího? To už si nestačíme?

No a tohle mi vnuklo nápad na dnešní článek, zcela postrádající příběhovou osnovu a fungující nezávisle na čemkoli dalším. Věřím tomu, že mnoho lidí se pozastaví nad tím jak vlastně tohle může fungovat.

No ono je to v podstatě úplně stejné, jako randění ve dvou (a že to tu už určitě zaznělo!). S tím rozdílem, že víc hlav víc ví, a ve výsledku je tedy o polovinu více nápadů co s načatým večerem. Samozřejmě, že nikdy se každý nápad nemusí líbit každému (ne, já se opravdu nebudu koukat na yaoi!), ale vzhledem k tomu, že vrána k vráně sedá a množiny vzájemně se prolínajících zájmů určitě nebudou úplně malé, nalezení činnosti vyhovující všem článkům rozhodně není těžké. Navíc, je tu výhoda v tom, že množina vzájemných zájmů bude u kombinace A+B jiná než u kombinace B+M nebo kombinace M+A, tedy člověk získá volný čas navíc (a nemusí se koukat na yaoi), a k tomu společníka na činnosti, které jeho druhé třetince nevyhovují. Navíc ve výsledku získá člověka s dalšími, unikátními vlastnostmi, které mu mohou imponovat a přitahovat jej.

Další kapitolou je romantika, vzájemné jiskření, flirt a intimita - myslím si, že tady to určitě nebude vyhovovat každému. Jsou prostě lidé, kteří se v takových situacích dokáží věnovat pouze jedné osobě, musí soustředit veškerou svou pozornost pouze na ni. Nedokáží udržovat lehký flirt s nikým dalším v jeden čas, nedokáží svou pozornost zaměřit na více lidí najednou. A v “romantické situaci” na ně další člen působí rušivě. Pro nikoho takového takový vztah rozhodně není, ale každý jsme jiný - někdo si nedokáže představit více než jednoho partnera, někomu by byl odporný vztah s někým stejného (nebo opačného) pohlaví, jinému zase vyhovuje žít v sexuální komunitě, a to nás činí zajímavými. U nás ale vždy byla atmosféra příjemná a intimní. Ať už jsme byli s Tóňou na dobrém pití, kdy jsme na sebe vrhali poťouchlé úsměvy a pohledy (a lidé se občas na nás dívali vážně dosti překvapeně) nebo v baru s přáteli, kdy jsme se odtrhli a naše konverzace plynula nespoutaně a divoce, že se nikdo z našich přátel ani neodvážil ji zkrotit svým příchodem. Nebo u nás doma u skleničky vína, všichni k sobě stulení jako klubíčko koťat, nikdy nebyl problém se vzájemným porozuměním nebo nedostatkem blízkosti a romantiky.

Promiňte za malou příběhovou odbočku, ale jednou jsem způsobil jisté květinářce málem infarkt, když jsem ji požádal o dvě růže, načež ona mi přála upřímnou soustrast a jí ji odpověděl, že mi přeci nikdo neumřel, to já jen chci udělat radost svým přítelkyním.

Myslím si, že pro vzájemnou intimitu je naprosto irelevantní počet zúčastněných osob. Důležité je pouze to, aby si všechny osoby dokázaly vzájemně projevovat pozornost a cítili k sobě důvěru.

A k tomu, že bychom si nestačili - jistě že stačíme. Ale je špatné chtít víc? A když to vezmeme kolem a kolem, neexistuje nic jako špatná věc, pokud tím člověk neubližuje nikomu dalšímu.