středa 21. září 2016

Romantika, intimita a růže


- narozeniny - konverzace prostá techtlí - konverzace prostá mechtlí - absolutní nepochopení - pláž pokrytá rosou - teorie množin - intimní atmosféra - pohřební růže - nejsou špatné věci -

Kdysi, při naší návštěvě jednoho nejmenovaného baru, kde jsme byli na oslavě narozenin naši kamarádky Helči, jsme se seznámili s dívkou, které budeme říkat například Marcelka. Mám pocit, že nás k ní Helča posadila zcela schválně, se slovy, že jsme velmi přátelští. Helčá má tak trochu pocit, že nenecháme na pokoji žádnou sukni, která se okolo nás objeví - což vůbec není pravda. Za prvé jsme svým způsobem docela povrchní, a za druhé, když jsme byli zadaní, byli jsme slušní. No, tehdy jsme zadaní nebyli, brzy tedy vyšlo najevo, že Marcelka je jednak zcela monogamní, jednak heterosexuální, a ke všemu velmi mravná. Nicméně, jak už to tak u nás bývá, pokud jsme ve větší skupině lidí, obvykle si najdeme pouze úzký hlouček lidí, čítající maximálně čtyři osoby, se kterými udržujeme konverzaci celý večer, protože velké skupiny lidí a halas nás trochu znervózňují.
Takže jsme strávili večer vřelou konverzací s Marcelkou, naprosto prostou techtlí i mechtlí. Marcelka je Helči spolustudentka ze školy, rozhodně inteligentní, nicméně s naprostým nepochopením naší životní cesty. Jediná možnost, jak podle ní může vztah vypadat, je v podobě páru procházejícího se na písčité pláži pokryté rosou a ozářenou svitem měsíce. Tedy což o to, potud je to opravdu hezké a rozhodně bych si takový zážitek nechal líbit taktéž. Marcelka ale pokračovala dále, podle ní není možné mít city k více osobám najednou, ve více osobách najednou přeci není možná jakákoli romantika! Ba dokonce, proč hledáme někoho třetího? To už si nestačíme?
No a tohle mi vnuklo nápad na dnešní článek, zcela postrádající příběhovou osnovu a fungující nezávisle na čemkoli dalším. Věřím tomu, že mnoho lidí se pozastaví nad tím jak vlastně tohle může fungovat.
No ono je to v podstatě úplně stejné, jako randění ve dvou (a že to tu už určitě zaznělo!). S tím rozdílem, že víc hlav víc ví, a ve výsledku je tedy o polovinu více nápadů co s načatým večerem. Samozřejmě, že nikdy se každý nápad nemusí líbit každému (ne, já se opravdu nebudu koukat na yaoi!), ale vzhledem k tomu, že vrána k vráně sedá a množiny vzájemně se prolínajících zájmů určitě nebudou úplně malé, nalezení činnosti vyhovující všem článkům rozhodně není těžké. Navíc, je tu výhoda v tom, že množina vzájemných zájmů bude u kombinace A+B jiná než u kombinace B+M nebo kombinace M+A, tedy člověk získá volný čas navíc (a nemusí se koukat na yaoi), a k tomu společníka na činnosti, které jeho druhé třetince nevyhovují. Navíc ve výsledku získá člověka s dalšími, unikátními vlastnostmi, které mu mohou imponovat a přitahovat jej.
Další kapitolou je romantika, vzájemné jiskření, flirt a intimita - myslím si, že tady to určitě nebude vyhovovat každému. Jsou prostě lidé, kteří se v takových situacích dokáží věnovat pouze jedné osobě, musí soustředit veškerou svou pozornost pouze na ni. Nedokáží udržovat lehký flirt s nikým dalším v jeden čas, nedokáží svou pozornost zaměřit na více lidí najednou. A v “romantické situaci” na ně další člen působí rušivě. Pro nikoho takového takový vztah rozhodně není, ale každý jsme jiný - někdo si nedokáže představit více než jednoho partnera, někomu by byl odporný vztah s někým stejného (nebo opačného) pohlaví, jinému zase vyhovuje žít v sexuální komunitě, a to nás činí zajímavými. U nás ale vždy byla atmosféra příjemná a intimní. Ať už jsme byli s Tóňou na dobrém pití, kdy jsme na sebe vrhali poťouchlé úsměvy a pohledy (a lidé se občas na nás dívali vážně dosti překvapeně) nebo v baru s přáteli, kdy jsme se odtrhli a naše konverzace plynula nespoutaně a divoce, že se nikdo z našich přátel ani neodvážil ji zkrotit svým příchodem. Nebo u nás doma u skleničky vína, všichni k sobě stulení jako klubíčko koťat, nikdy nebyl problém se vzájemným porozuměním nebo nedostatkem blízkosti a romantiky.
Promiňte za malou příběhovou odbočku, ale jednou jsem způsobil jisté květinářce málem infarkt, když jsem ji požádal o dvě růže, načež ona mi přála upřímnou soustrast a jí ji odpověděl, že mi přeci nikdo neumřel, to já jen chci udělat radost svým přítelkyním.
Myslím si, že pro vzájemnou intimitu je naprosto irelevantní počet zúčastněných osob. Důležité je pouze to, aby si všechny osoby dokázaly vzájemně projevovat pozornost a cítili k sobě důvěru.

A k tomu, že bychom si nestačili - jistě že stačíme. Ale je špatné chtít víc? A když to vezmeme kolem a kolem, neexistuje nic jako špatná věc, pokud tím člověk neubližuje nikomu dalšímu.

Žádné komentáře:

Okomentovat