čtvrtek 15. září 2016

Úvaha o životě, vztazích a vůbec


Je docela překvapivé, kolik takový blog zabere času. Ono se řekne, jeden článek za pár dnů, jenže naše hlavičky jsou plné nápadů a oba máme spoustu věcí, které chceme sdělit světu. A to musíme chodit do práce a za chvíli nám začíná semestr. Tenhle blog jsme založili nejen proto, abychom se pokusili rozšířit povědomí o netradičních vztazích, jakousi postupnou úvahou jsem došla k závěru, že jsme ho založili i proto, že si o tom prostě nemáme s kým povídat. Jednak nejsme tak sociální, ani jeden nemáme bůhví kolik kamarádů, a zčásti se obáváme, jak na to bude okolí reagovat… Tohle je takové… Příjemně anonymní. Strašně moc nás těší, že každým dnem se zvyšuje číslo unikátních návštěv, dokonce máme i pár (slovy dva, číslicí 2) lajků na fejsu. Každopádně, čajíček, lampička a jde se psát úvažička o vztazích, lásce, vesmíru a vůbec. Předem se omlouvám, že mé myšlenky často utíkají od původního tématu. Opravdu se hluboce omlouvám….

Proč a jak vlastně naši předci došli k závěru, že monogamie je tou jedinou správnou cestou? Na světě je jen velice málo ryze monogamních druhů, většina fauny funguje tak, že sice mají monogamní vztahy, ale jen jednu sezónu. zajímavý článek je například tady. Člověk prostě NENÍ monogamním tvorem. Můžeme se tvářit, že je to přirozené, že vztahy všem přeci fungují, ale no tak! Jak můžeme vědět, že není něco lepšího? Nemyslím tím jenom sex, myslím tím vztahy obecně, ale pro přirovnání mne napadá jeden vtip:
Manželka vlepí manželovi facku.
M: “Za co to bylo?”
Ž:”Za dvacet let nekvalitního sexu!”
Manžel vlepí manželce facku.
Ž: “Za co tys dal facku mně?”
M: “Jak ty víš, co je kvalitní sex?”
Takže asi tak. Všímáte si trendu, že čím dál tím víc páru se rozvádí? Část lidí tvrdí, že dnes, v konzumní době, věci dřív vyhodíme, než se je pokusíme opravit. Asi mají pravdu. Dřív se lidé tolik nerozváděli. Ale to přeci neznamená, že byli šťastnější. Dnes prostě není takový problém mít nálepku “rozvedený/á”. Proč je vlastně tolik vtipů o tom, jak se manžel s manželkou nesnáší? Není to náhodou tak trochu obrazem toho, jak to tak nějak obecně funguje? Otázkou je, zda by tohle nevyřešila polyamorie.
V jednom rozhovoru slečna Fronéma popisuje rozdíl mezi polyamorií a monogamií takto:

Tohle je právě rozdíl v přístupu v monogamii a polyamory. Monogamie říká, že pokud je někdo ten pravý, tak by měl naplnit všechny moje vztahové potřeby a já bych měla být šťastná. Pokud to tak není, tak ho buď nemám dost ráda, on nemá dost rád mě, nebo to prostě není On. To vytváří zbytečný tlak a očekávání. Naproti tomu v polyamory je každý zodpovědný za své štěstí sám. To samozřejmě nevylučuje možnost si pomáhat a vycházet si vstříc, ale ta dobrovolnost z toho dělá radostnější věc. Je o tolik příjemnější, když vás někdo miluje bez toho, aby vás potřeboval. Takže je pro nás všechny lepší, když různé věci dělám vždy s tím, koho to opravdu baví. A stejně tak já mám radost, pokud můj partner má partnerku, díky které má naplněné potřeby, které já neumím nebo nechci naplňovat.”

No, má pravdu. Mám nějakou zkušenost s trochu jiným typem vztahu (rozdíl mezi polyamorií a triádou viz. zde), a poslední zkušenost je spíš hořká než příjemná (o vztahu ve třech již brzy na našem blogu. To nezní tak jako “již brzy ve vašich kinech”…), ale i tak se počítá.
S Áďou máme opravdu idylický vztah. Oba máme dost konzervativní postoj ke vztahu jako takovému (hahaha, co?), oba čekáme od vztahu to samé: že si můžeme věřit, že tu jeden pro druhého (a třetího) budeme vždy, když to je i není potřeba, a kdejaký tyhle kecyčky ze slaďáků. Ale je to tak. Jsme konzervativní co se týče fungování vztahu, ne počtu lidí. Ono je docela logické, že mi vyhovuje mít muže a ženu. Přeci jen se ženou mohu konzultovat takové ty věci jako vložky, tampóny, mensturaci (myslím tím prostě girly stuff obecně, nemusí se to týkat zrovna tohohle!)… Ne že bych s Alexem nemohla, ale když už na mne tohle období v měsíci přijde, co si budeme nalhávat, příjemné to není pro nikoho. A zanadávat na vlezlou tetu z Červené Lhoty jde lépe s někým, ke komu se ta dáma vtírá také. Ano, to jde i s kamarádkou, ale já nikdy neměla takové kamarádky a ono je super, když si lehnete ženě na boobies, ona vás víská ve vlasech a dá vám pusinku a tak. Dobře, jak zjistíte v některém z budoucích článků, náš vztah ve třech nebyl vždycky tak růžový…
Ale proč společnost čeká, že si vezmu muže, zplodím dítě, zasadím strom, postavím dům, nebo co vlastně. Proč bych nemohla mít muže a ženu, aniž by se na mne někdo díval jako na někoho divného? Jsme schopni akceptovat vztah dvou mužů, žen, nekoukáme divně na transsexuály, ale na něco takového, jako je láska více lidí koukáme skrz prsty? Samozřejmě, spousta lidí není schopná akceptovat ani to, že někdo může milovat více lidí najednou. Ale proč? Vždyť láska, to je jen shluk chemických látek a jejich reakcí. Určitě se každému stalo, že mu někdo zamotal hlavu, i když měl tou dobou skvěle fungující vztah. No, odněkud se ty nevěry brát musí, nevěřím, že všechny jsou kvůli nefungujícímu vztahu. Nikdo z nás není dokonalý, natož perfektně dokonalý pro někoho. Samozřejmě, vztah není o tom, hledat na partnerovi chyby, ale o tom, akceptovat je, vyhodnotit, zda jsou natolik zásadní, aby vztah nefungoval, nebo zda jsou natolik nedůležité, abychom i s nimi mohli protějšek milovat. Koneckonců, jsou to nedostatky, které jednoho od druhého odlišují.

A nakonec pikantní odstaveček:
Proč páry hledají “holku do trojky”? Často se objevují články o tom, jak paninka chtěla udělat manžovi radost, tak přizvala kamarádku do trojky. Je tohle opravdu to, co manžel chtěl? Opravdu si chtěl jen dokázat, že je “děsnej borec” co měl v posteli dvě ženský? Není to trochu špatně? To je to, co se mi líbilo na sexu s Božkou, že to nebylo Áďa a dvě holky, ne, byl to on, já a ona. Chtěli jsme to všichni, všichni jsme chtěli věnovat se všem, to je to, co je na trojce podstatné. Nechápu, když si někdo myslí, že to vztah zalepí, když je problém. Ne, to ani omylem. Na tohle musí být vztah naopak pevný. Všichni musí být přesvědčeni, že to doopravdy chtějí, ne jen takovéto “Ale jo…” Vždyť i při sexu v páru to funguje tak, že musíme chtít oba. Ať už co se týče frekvence, nebo zkoušení nových věcí. Můžeme si sednout, probrat to, promyslím si to a dám ti vědět. Jsou věci, které stojí za vyzkoušení, ale člověk je musí chtít zkusit kvůli sobě, ne kvůli někomu. Třeba trojka. Nebo anální sex. Vždyť to odběhnutí od stereotypního misionáře děláme proto, že chceme oba, ne aby jeden udělal radost druhému. Proč bych měla dělat někomu radost na úkor radosti mojí? O tom přeci vztah není, nebo ne?

(Nechávám na konci úvahy řečnickou otázku. A mým tajným snem je, že se v komentářích rozpoutá strašlivá flame war, která se zanese do dějin internetu. Aspoň jeden koment? Výherce dostane Kindervejce, nebo třicet korun v drobných dle vlastního výběru!)
Máňa


2 komentáře:

  1. Já osobně chápu a toleruji polyamory a vše, co píšeš; ale přesně kvůli tomu ti sem musím (v přátelském duchu!) napsat, že mi vadí, že píšeš (capslockem! :D), že člověk není monogamním tvorem. Ty nejsi monogamním tvorem. Já ano. A obě jsme lidi. Proč tedy taková ostrá tvrzení? Proč nejsi tolerantní vůči monogamii? Úplně beru, že polyamorii potřebuješ obhajovat slash vysvětlovat, "společnost" na to ještě vůbec není zvyklá a jsem ráda za tento blog, ale mrzí mě, pokud obhajobou vlastního cítění sklouzáváš k argumentaci podkopávající cítění jiných (mě ;D). Abych to ještě pro sichr naroubovala na možná zřetelnější příklad: Jsem bi (jo, člověk může být schopen milovat všechny ekvivalentně a přitom se citově provázat jen s jedním, fakt! :D) a již jsem se několikrát setkala s tím, že mi to lidi - hetero i homo (hah!) - nevěří a považují to za předstírání, či že "jsem si jen ještě nevybrala stranu". Proč má tolik lidí pocit, že ví, co cítím já? Tvůj stejtment, že lidi nejsou monogamní, mi přijde totožný - není monogamie, není bisexualita... Ok, tak asi neexistuju. :D

    No, snad jsem se vysvětlila, protože se mi vaše články a smýšlení moc líbí a... tak mám asi pocit, že tímhle komentářem vám aspoň malinko ukážu svět ze svého úhlu pohledu, a že vás to obohatí. :D Každopádně beru Kinder vajíčko, vdík a pokračujte v dobré práci! ;D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Anonymní, velmi nás těší tvůj zájem o náš blog a ze srdce ti blahopřejeme k výhře kinder vejce! Jsme oba neskonale vděční, za tvou zpětnou vazbu! A je nám líto tvé zdánlivé neexistence; neklesej však na mysli: "Myslím, tedy jsem", tvůj příspěvek tedy tvou existenci vyvrací a zároveň dokazuje, jsi tudíž chodícím paradoxem! :D

      Každopádně, má reakce na tvůj příspěvek:
      Jsem vůči monogamii tolerantní. Kdyby mi někdo před rokem řekl, že jsem bi, klepala bych si na čelo. Kdyby mi někdo řekl, že budu mít vztah ve třech, volám rovnou do Bohnic. :D
      Můj capslockem psaný příspěvek ukazuje na to, že ČLOVĚK jako druh není monogamním tvorem. Z biologického hlediska; srovnávat můžeme s opicemi a dalšími příbuznými, především se savci. Zoolog jsem sice velice amatérský, zato velmi zapálený! Druhou stranu mince tvoří pohled sociologický a psychologický. Na tomto poli nejsem samozvaným odborníkem ani omylem, tudíž to beru čistě dle mého selského rozumu a perfektní ženské intuice. Náš život utváří zvyklosti místní, kulturní, rodinné, a tak dále a tak dále. Když minimálně poslední tisíc let je v našich končinách téměř výhradně monogamie, pak je logické, že i ty budeš monogamní. Nechci ti teď rozhodně nic vnucovat, ale co ty víš, kdybys potkala.. ehm... správnou kombinaci (bože to je výraz...), tak bys třeba také nebyla. Nebo byla pořád. To už záleží na daleko více faktorech, než je jen biologická podstata a asi by nám to lépe objasnili skuteční odborníci :)
      Rozhodně nechci tvrdit, že každý člověk musí být polygamní (a mrzí mne, pokud to tak vyznívá), pouze poukazuji na ten diametrální rozdíl mezi jakousi biologickou podstatou a dnešní realitou, kdy většinu lidí ani nenapadne, že polygamie existuje.
      Zdraví, tvá Máňa

      Vymazat