Takže co dodat? No, jsem muž a věřím, že představa užít si večer rovnou s vícero lepými děvami je vlhkým snem většiny nehomosexuálních mužů. Na druhou stranu, nikdy by mne ani nenapadlo něco takového se svou partnerkou realizovat, protože jsem se bál, že by to vedlo k rozpadu vztahu, žárlivosti, výkřikům “ty už mne nemiluješ, ty chceš další, ty… (doplňte libovolný neslušný výraz)!”. Prostě to byla spíše taková ta nerealizovatelná představa. Retrospektivně však cítím, že se k tomu schylovalo docela dlouho, jelikož jsme na tohle téma často žertovali a dokonce jsme si jednou i stanovili pravidla, pokud by náhodou došlo k něčemu takovému.
No a profil na lidech jsem bral spíše jako vtípek a ukrácení dlouhé chvíle. Tyto seznamovací sociální sítě jsou přeci jen plné fake-profilů doufajících v hambaté fotografie, úchylných mužů doufajících v hambaté fotografie a chlapců a dívek s nevalným intelektem a unylým výrazem ve tváři doufajících, jak jinak, v hambaté fotografie. Nicméně, abych je jen nezavrhoval, s Máňou jsme se přes “lidéčka” seznámili taky.
Každopádně, večer to byl zajímavý, s Božkou se nám hezky povídalo, měli jsme nemístné žerty a narážky (ale to je dáno naší povahou) a to co jsme ze začátku považovali za nevinný flirt se pod vlivem drinků rozvinulo v opravdu zajímavý a dlouhý večer.
Ráno však za zmínku stálo taky, protože nejhezčí na něm bylo, i když rána po podobných eskapádách bývají plná červenání se, studu a výrazů “co to sakra bylo!?”, že ranní probuzení (byť poněkud časné) bylo plné nesmělých úsměvů, kávy a polibků a objetí. Myslím, že nikomu z nás se nechtělo tohle ráno takhle ukončit, ale Božka musela do práce. Božku jsme vyprovodili na metro, dali si poslední polibek na rozloučenou a šli domů trochu jako ve snu. Přeci jen, tahle situace byla pro nás naprosto nová a myslím si, že během cesty domů jsme trochu odmítali uvěřit tomu, že se něco takového opravdu stalo. Opět jsme tomu uvěřili nejspíše až po návratu domů, kde v našem pokoji ještě stále visela smyslná vůně tří těl a probdělé noci.
Na Božku jsme si bohužel nevzali kontakt, ale protože jsme věděli kde pracuje a říkala nám, že se za ní můžeme stavit, večer jsme vyrazili, prohodili s ní pár nesmělých slov a s nově nabytým kontaktem vyrazili domů.
Naše hovory s Máňou o událostech předchozí noci byly poněkud zvláštní.
A: “Vážně jsme měli trojku?”
M: “Jo.”
A: “A nevadilo ti, že jsem měl něco s jinou holkou?”
M: “No to je právě divný, vlastně ne, když jsme byli spolu tak nějak všichni tři… Bylo to hrozně hezký.”
A: “A furt si o sobě myslíš, že jsi hetero?”
M: “No jasně.”
A: “To já si myslím, že jsi takové moje malé lesbidlo.”
M: “Vole.”
Tématem našich rozhovorů se na další dny stala ve většině případů Božka. Některé události totiž oba prožíváme dosti intenzivně, a pokud je prožíváme spolu, tak vzájemně rezonujeme a prožíváme o to silněji. Zjednodušeně: dost nám zamotala hlavu.
Je to hodně zvláštní mluvit s někým koho opravdu hluboce milujete o tom, že vám zamotal hlavu někdo další a váš protějšek přiznává, že jemu ta další osoba zamotala hlavu taky. My máme výhodu v tom, že se snažíme pěstovat opravdu úplnou otevřenost, i když občas bolí, ale na druhou stranu ta vzájemná důvěra je k nezaplacení.
Myslím si, že v té době jsme pochopili, že by pro nás nebylo nemožné mít citovou vazbu k někomu dalšímu, i když v té chvíli bychom si to nepřipustili.
Áďa
Žádné komentáře:
Okomentovat