Tóňa, aneb nesuď knihu podle obalu

- Máňa uvažovala - příběh pokračuje - další a další rande - zázvorový čaj - Božka má kluka - Máňa a Áďa jsou na ocet - prznění nevinných dam - fotografie borůvkového koláčku - pozvánka na opravdové rande ve třech -

Po Máni minulé úvaze, dotýkající se naší rozdrcené psýchy, pokrouceného pohledu na svět, je na mne, abych pokračoval v našem příběhu, rozváděl všechny (jednu) příběhové odbočky a zkresloval minulost.

Ačkoliv naše návštěva Božky byla svým způsobem trochu divná, hodně nesmělá (i když to se dá přiřknout tomu, že toho nikdo příliš nenaspal), ve výsledku skončila úspěchem a o týden později jsme se setkali zas. Naše opětovné shledání bylo vlastně opravdu příjemné, oba jsme dostali opravdu velkou pusu už ve dveřích, atmosféra byla uvolněná a, ostatně jako vždy v okolí Božky, lehce nabitá flirtem. Nevím kde Božka k této vlastnosti přišla, ale v jejím okolí by se nejspíše brzy začal červenat i čajník, přičemž to nebylo způsobeno ani tolik jejím chováním jako aurou, kterou kolem sebe šířila. Nicméně na toto všechno vrhalo stín to, že nám s taktem a upřímností sobě vlastní naznačila, že je nepříliš dlouho po nehezkém rozchodu, že její je s námi hezky, že s námi ráda bude trávit čas, ale v žádném případě se nechce vázat. Nám s ní bylo hezky a co se vázání týče… O tom jsme v té době vůbec nepřemýšleli, takže ve výsledku jsme byli spokojení všichni.

Další společná noc byla, i díky tomu, že jsme se už trochu stačili poznat a vznikl mezi námi jistý druh důvěry, ještě lepší než ta předchozí (doufám, že se Božka, pokud si to jednou přečte a pochopí, že je to o ní, začervená a potěšeně usměje). Nijak zvlášť často jsme se nevídali, Božka je tvorem velice společenským a přátelským, narozdíl od nás, takže jsme spolu netrávili příliš času a bylo nám jasné, že Božka si své čerstvé svobody užívá plnými doušky, jak nám i naznačila. Což nám samozřejmě bylo svým způsobem líto. Jak jsem psal minule, docela nám zamotala hlavu. Sám ani nevím čím, zda to bylo jejím neustálým veselím, otevřenou myslí, smyslem pro humor, působením feromonů nebo vším dohromady. Takže nevelké množství společně stráveného času nás mrzelo. Nejtěžší pro nás bylo, když při jednom společném večeru (který se stal posledním), u cigarety před zaslouženým spánkem a vyprávění veselých příhod nás oblažila příhodami s jedním z jejích milenců a jejím rozhodování zda a s kým vlastně zůstat doopravdy, samozřejmě jsme věděli, že nejsme její jediní, ale zrovna v takovouto chvíli to zamrzí…

Další ráno bylo trochu zvláštní, Máňa musela brzy odejít (což jí bylo líto, pozn Máňi: nesmírně mne to sralo) a s Božkou jsme zůstali spát, stulení k sobě. Po probuzení dostala nachlazená Božka  závorový čaj, byla vyprovozena a já jsem zůstal sám se svými myšlenkami. Během následujících týdnů si Božka našla přítele, stalo se s ní opět slušné, monogamní děvče a Máňa a Áďa zůstali na ocet plní nových dojmů, zvláštních pocitů a se smutkem, že něco skončilo v srdci.

Během následujících týdnů jsme zjistili, že svést v Baru děvče není vlastně nic složitého a svého šarmu a půvabů jsme využívali až nezdravě často. Dokonce, tak, že si z toho občas tropila žerty i majitelka baru (naštěstí je to bar opravdu otevřený všem lehce ztraceným existencím, intelektuálům s nevyjasněnou sexualitou a podobným individuím).

Jednoho večera jsme byli v inkriminovaném baru opět, kde jsme potkali Tóňu. Abych tě, milý čtenáři, uvedl do obrazu, Tóňa je nejlepší kamarádka našeho kamaráda Tondy, obléká se zásadně do černých věcí, je potetovaná, tváří se opravdu velmi zle na celý svět a obecně je člověkem, ze kterého jde strach. Když jsme si šli dát rychlou cigaretu, Tóňa šla s námi, ale na naše nabídky k nezávazné konverzaci nijak nereagovala, ale nikterak jsme si to nebrali - přeci jen každý nemůže mít dobrou náladu pořád. Překvapivé však bylo, kdy si nás o pár dní později přidala do svých přátel na Facebooku a po několika komentářích u fotografie borůvkových koláčků, nám nabídla, že nám upeče koláčky také a přinese.

S Máňou jsme si samozřejmě dělali legraci z toho, že nás Tóňa strašně chce, ale ani na okamžik by nás to nenapadlo doopravdu, přeci jen působila jako netýkavka a navíc působila dojmem člověka, který jistým věcem příliš nakloněný ani otevřený není. Nám to však bylo jedno, my jsme se těšili zejména na příjemně strávený večer, snad novou kamarádku a zejména na koláčky.

Když jsme se opět sešli v baru (to začíná znít, jako bychom byli alkoholici, ale to opravdu nejsme), Tóňa se objevila taktéž,a světe div se, opravdu koláčky přinesla:

T: “Tak já jsem vám přinesla ty koláčky.”

M: “Čím jsme si to zasloužili?”

T: “No, já na vás byla minule hrozně zlá, to ode mě fakt nebylo pěkný.”

A:”Hele to nesmíš řešit, to se stane, že někdo nemá zrovna náladu.”

M: “Jo, tos fakt nemusela, ale díky, vypadaj strašně dobře! Helčo*, neměla bys nějaký talířky?”

A (s plnou pusou): “ty kováfky fou ftvafně dobvý!”

Koláčky rychle zmizely, drinky a nápoje v nás mizely obdobným tempem a večer se měnil v noc… A my si toho ani nevšimli. Zjistili jsme, že pod Tóni drsnou slupkou, se nachází neuvěřitelně laskavé a dobré srdce v nebezpečné kombinaci s prudkým intelektem, vzděláním, cynismem padesátiletého bankovního lupiče a humorem vojenského chirurga. Naprosto ideální společnice pro příjemný páteční večer. Navíc, jak se nám sama přiznala, zkušenosti s dívkou už měla. Jak se připozdívalo, přeskočily jiskry, zapomínali jsme na svět kolem nás, vytvořili jsme si hlouček jen sami pro sebe a nikdo další se k nám ani nepokoušel přidat. Dlouhý večer se bez varování změnil v začínající ráno, které zkalilo jen vědomí, že noc byla tak krátká a Tóňa odjela k Tondovi na víkend, jako rodinná přítelkyně Tondovy rodiny.

No a dalším milým překvapením pak bylo, když nám o den později napsala, že se v nedělí vrací a bylo by hezké jít spolu na procházku, vzhledem k tomu, že naše celonoční zábava byla zejména intelektuálního rázu, opravdu jsme si k sobě našli cestu, zažívali jsme pocity a naděje úplně jiného rázu než s Božkou.

Áďa

*Pokud by to nebylo zjevné, což asi není, Helča je barmankou inkriminovaného místa.