Jak jsme se rozkmotřili...

- adventní chřipka - nepředstavitelně nepředstavitelný vztah - naše crush - plány na večer - “já už si asi nechci psát” - stalkerka Káťa - náznak osudovosti - friendzoned Káťa a čechoingliš termity - přátelské setkání -

No tak jo. Hurá do psaní. Původně jsem touto dobou měl obíhat porady, školit a tvořit hodnoty, ale adventní chřipka si nevybírá. Mimochodem je vskutku skvělý onemocnět v sobotu, a v neděli se pro jistotu složit úplně, když se s Káťou vídáme v podstatě jen o víkendech. No, nedá se nic dělat, aspoň mám díky tomu chvilku na psaní dalších elaborátů.

Tak abych navázal na předcházející díl. S Káťou jsme si tehdy psali v podstatě pořád, den za dnem, ona byla vůči nám čím dál tím otevřenější a stejně tak i naopak. Konverzace se samozřejmě držela stále přátelských mantinelů, přeci jen ona měla přítele a navíc nám vícekrát zdůraznila, že vztah ve více osobách je pro ni nepředstavitelně nepředstavitelný.

Postupně jsme se dozvěděli spoustu věcí. O tragické lásce s jedním děvčetem. O poněkud nefunkčním vztahu s její maminkou. No a samozřejmě o tom, jak její zprvu šťastně se jevící vztah s Milošem, vůbec tak šťastný není. A dokonce jsme začali mluvit i o tom, že by stálo za to spolu zajít na kávu, ať naše přátelství není jen virtuální. No, Káta byla tak trochu naší crush. Nicméně, objektivně vzato, byla zadaná a ze svého dlouhodobého, byť nepříliš funkčního vztahu se jí utíkat nechtělo. No a v pátek večer se na Tinderu Máně ozvala jedna slečna, zda máme nějaké plány na večer.

My samozřejmě volný večer měli, neměli jsme žádné závazky k nikomu dalšímu, ale protože jsme fér, nebo se o to aspoň vždycky snažíme, raději jsme se Káti zeptali zda jí nevadí, že jdeme na rande. Ona samozřejmě odpověděla, že proč by jí to mělo vadit, že má přítele a s námi nic nemá, ale konverzace začala mít silně awkward nádech. No, tak si Áďa s Máňou domluvili rande. Nebo spíše přátelskou schůzku, ale ta není přeci jen hlavním tématem dnešního článku. Zvláštní bylo spíše ráno, kdy jsme zjistili, že si nás Káťa beze slůvka vysvětlení čehokoliv odebrala z přátel a tak dál. Jediné, co jsem z ní vyrazil když sem se jí zeptal proč bylo “já už si asi nechci psát…”, což byla věta, která i přes svou banálnost mne zasáhla jako nůž. Ačkoli jsme se znali sotva týden, navíc pouze přes internetovou komunikaci, oba nás to kupodivu dost zasáhlo, byli jsme z přerušení kontaktů dosti přešlí, vážně nám chyběla. Ale tak co, byla to její volba, tak jsme si řekli, že nás to za chvíli přejde, je to sice škoda, ale život jde dál.

Následujících několik dní se nedělo vlastně nic moc zajímavého. Byli jsme na halloweenské party v našem oblíbeném baru, která byla ve výsledku docela nudná. Vznikla na ní nicméně docela hezká společná fotka. No a o pár dní později nám onu společnou fotku lajkla Káťa - stalkerka. Vzhledem k tomu, že si nás odebrala z přátel na oné gigantické sociální síti a přerušila všechny kontakty, nešlo o jen tak nějakou náhodu. A nás to opravdu hodně překvapilo. S Máňou jsme si řekli, že to nijak nebudeme řešit - pokud s námi chce obnovit kontakty, nechť je obnoví ona.

Samozřejmě, že naše předsevzetí nám vydrželo sotva den. Pak jsem Káťe napsal. A tak jsme si začali psát zase. A jak už to tak bývá, nad vším se opět začal vznášet náznak osudovosti. Pro tentokrát za to mohl horoskop.

Naše konverzace se rychle vrátila nejen do zajetých kolejí (tady si dovolím rýpnout, že když Káťu popichujeme,  že do nás už tenkrát byla trochu poblázněná, tváří se neskutečně roztomile, bije pěstičkami, dupe nožičkami a říká, že to vůbec není pravda), ale dokonce jsme k sobě měli po chvíli ještě blíže, začali si skypovat a pořádně si domlouvat kávové posezení. Snad jedinou šmouhou byl náš hloupý vtip, den před plánovanou schůzkou, kdy jsme si řekli, že se budeme tvářit, že je Káťa totálně friendzoned. Což přivedlo několik dalších extrémně awkward chvil, Káťu absolutně vyvedenou z míry a vyděšenou co provedla špatně. No, naštěstí jsme to urovnali a začali se těšit na další den, kdy proběhlo naše první “přátelské setkání”.

Áďa

Jak se dá potkat láska na Tinderu

- nečinnost - zatraceně intenzivní milostné vzplanutí - účet na Tinderu - pán co se hezky vyčůral - děs z polyamorních vztahů - vyhýbavý skupinový chat - Áďův přesvědčovací talent - ezoterické věci a osudy - strach z malých pavouků - pan webdesigner podnikatel - příště -

Určitě jste během posledních týdnů naší nečinnosti všimli několika krátkých a o to hlasitějších výkřiků do tmy o tom, že jsme zamilovaní… A teď už jsme si vlastně i vyznali lásku. Nuže, omlouváme se, ale na druhou stranu jsme nasbírali nějaké ty nové dojmy a témata pro psaní, navíc jsme plní takových těch hormonů, které způsobují pocity štěstí, návaly energie a tak. Což o to, s Máňou se milujeme. Opravdu hluboce a silně, ale prostě jsme spolu dlouho a současné milostné vzplanutí je prostě zatraceně intenzivní. Původně jsem tedy měl dopsat jinou z našich dějových linek, ale to počká, tohle je teď přeci jen aktuální.

No ale teď k hlavnímu tématu, kterým je pohádka o tom jak jsme se vlastně poznali. Bylo nebylo, Áďa i Máňa si založili účet na Tinderu. Příliš šancí jsme tomu nedávali, brali jsme to spíše jako pokus, experiment, ukrácení dlouhé chvíle. Spíše jsme předpokládali, že když tu pravou potkáme, tak to bude spíše naživo. Máme podezření, že jsme docela přitažliví a charismatičtí, protože u žen a dívek býváme docela úspěšní a přeci jen, toto jsou vlastnosti fungující spíše naživo. Při internetové konverzaci si většina lidí řekne spíš “Ehm… Co prosím? Asi se… S tebou nechci bavit.” No, kupodivu to až tak příšerné nebylo. Každý z nás si s několika slečnami povídal, ale komunikace nakonec ustala, protože jsme si neměli co říct. Některé dámy lákala pravděpodobně jen představa sexu ve třech. Jiné zase chtěly jen mne nebo Máňu. S jednou slečnou jsme měli i cosi jako rande, byť skončilo bez nějakých silnějších vzájemných sympatií.

A jednoho dne jsem na Tinderu potkal Káťu. Nebudu tvrdit, že by to byla láska na první pohled, což o to, na fotce byla opravdu moc krásná, ale po dlouhém “swipování” na Tinderu už je člověk otupělý. No, dostal jsem like a čta její popisek “Mám ráda komiksy, hry a jsem holka. To je všechno co potřebuješ vědět.” jsem vymýšlel jak břitce začít konverzaci. Z nedostatku relevantních informací jsem pokrčil rameny a vypustil do éteru originální a svůdnou hlášku:

“Ahoj, a co ráda hraješ? Nechtělo se mi začínat ničím jako ‘Ty jsi holka? Fakt? Hustý!’ ”

Na to jsem dostal odpověď, že by to furt nebylo to nejhorší, protože jiný pán jí v úvodním představování začal vyprávět jak se hezky vyčůral.

Máňa celý večer řešila domácí úkol se svým milým bratrem, já s Káťou jsme překonali počáteční ostych, zjistili, že si dosti rozumíme a celý večer si psali. Naprosto kamarádsky. Káťa totiž měla přítele, jak mne varovala, ale psali jsme si o spoustě témat, zajímala se jak takové vztahy ve třech fungují (byť zezačátku se na to tvářila spíše dosti vyděšeně, že něco takového vůbec existuje), zajímala se o mne, já jsem se zajímal o ní. Dozvěděl jsem se, že má i zkušenost s děvčetem, i když s tragickým koncem. Že vztahy ve třech jí přijdou zajímavé, ale v životě by nic takového nechtěla a jediné co by si tak někdy chtěla vyzkoušet by byla trojka.

Druhý den jsme se stali přáteli na Facebooku, opět jsme si celý den propsali, protože Máňa toho měla spoustu. Vzhledem k tomu, že Káťa měla se mnou společných strašně moc věcí a taky s Máňou, rozhodl jsem se Káťu přesvědčit, aby se přes zprávy seznámila i s Máňou, a založil jsem skupinový chat. No a zjistil jsem, že Káťa má neskutečný strach z cizích lidí. A to i po internetu. Napsala mi, že mě nesnáší a že kvůli mně zevnitř umírá. A že dokonce napsala “A co posloucháš za hudbu?” naschvál, jako zaručený zabiják hovoru. Máňa mi řekla, že se s ní nechce bavit, že se ve skupinovém chatu tváří hrozně awkward a vyhýbavě. No a já měl neodbytný pocit, že kdybychom to teď ukončili, nebylo by to ani trochu správné. Zapojil jsem veškerý svůj přesvědčovací talent, který by prodal i sadu kouzelného nádobí protřelému právníkovi a přesvědčil jsem Máňu, aby dala šanci Kátě a Káťu, aby dala šanci Máně.

Konverzace se začala pomalu uvolňovat a z první opravdu hodně trapné půlhodiny se začaly klubat první opravdu zvláštní věci. Jsem technicky založený člověk, nikdy jsem na žádné ezoterické věci, osudy a předurčení nevěřil. Ale hned zpočátku bylo zajímavé, že Máňa i Káťa mají svým způsobem hodně podobné životní osudy, událost u jedné z nich byla svým způsobem parafrází události u té druhé. Dokonce mají i podobné strachy - obě se bojí pavouků Ale jen těch malých, domácích, tarantule ani jedné nevadí. A do toho všeho mají narozeniny ve stejný den. Konverzace byla čím dál tím veselejší a my jsme zjistili, že už je opravdu pozdě a musíme spát, jakožto pracující lid. Druhý den hned ráno jsme si napsali… A psali si celý den. A tak to šlo den za dnem. Stále jsme si měli o čem povídat, jednou bylo veseleji, jednou jsme se bavili o těch méně veselých věcech, o našich společných vnitřních démonech.

Jednou nám přišlo nám zvláštní, že je zadaná, má přítele a místo toho si celé dny píše s námi. Tak jsme se dozvěděli, že její milý Miloš je tupec, který ji má ve svém pořadníku priorit na jednom z posledních míst. Jakože ten typ “chlapa”, který tvrdí, že žena má nějaké ty své “Basic Tasks” jako dobře vypadat, uvařit, tvářit se mile a neodmlouvat, do toho tvrdí, že chce mít sebevědomou partnerku a Káťa byla ráda, když se jí uráčil věnovat hodinku denně. Protože zbytek času pracoval jako “webdesigner podnikatel” a hrál hry.

No, tak začátek bychom měli za sebou. Příště se dozvíte o tom, jak jsme se přestali bavit a zase začli, o dalších divných znameních, o tom jak jsme se dozvěděli, že Káťa ve svém vztahu není ani trochu šťastná, o panu manipulátorovi. A o tom jak jsme se poprvé spolu viděli.

Áďa