Sex je náš

Několikrát jsme se tak nějak zmínili, že jsme měli sex ve třech. Dobře, za poslední rok je to víc, než má kdejaký náš průměrný vrstevník. Nicméně nám v mailu přistála zajímavá otázka, jak takový sex vlastně probíhá (nebo spíš jak se k němu dostat). Tímto ještě jednou děkujeme Kate za úžasný a povzbudivý mail a zajímavý námět.

Na úvod bych ráda řekla, že jako u každého prvního, nebo jakéhokoliv sexu, nesmíme předpokládat, že všechno bude dokonalé. Nikdy není. Konec konců, nikdy nemůžeme předpovídat rozpoložení druhého, natož pak třetího, kolikrát ne úplně známého člověka. Jednou jsem třeba měla hodně dominantní náladu, navlékla jsem se do korzetu, punčoch, lodiček, přivázala Áďu do křesla a začala s ním provádět divy ústy. Co by se tak mohlo pokazit? Potřeboval si odskočit? Ne. Vylezl právě ze sprchy a byla mu zima na nohy. S jeho chloubou v ústech jsem slyšela: “Je to hrozně blbý, ale já bych potřeboval ponožtičky...”

Stejně je to u sexu ve třech. Jestli jste někdy viděli porno s trojkou, tak je to právě jako takové porno, ale úplně jinak. My se vždycky snažíme o to, abychom se všichni věnovali všem, samozřejmě to je čistě na preferencích každého, ale tak… nemohu popisovat něco, co vlastně neznám…

Když se s nějakou slečnou sejdeme v nějakém baru/hospůdce/čajovně/kdekoli jinde, nepředpokládáme, že se něco jako sex stane. Ano, děláme si z toho legraci, ale tím to tak nějak končí. Ono zajít někam na pivo je o dost lepší než na čaj, neboť, jak známo, alkohol odbourává zábrany. Samozřejmě že se nikoho nesnažíme opít a dostat do postele, na to máme v báťůžkách lahev chloroformu (poznámka Ádi: éter je spolehlivější). A když nějakou slečnu prostě v baru poznáme, tzn. jdeme do baru s úmyslem pozdravit přátele a dát si drink, a náhodu tam potkáme zajímavou osůbku (na tohle jsou mimochodem super kuřpauzy před barem), tak také nic nečekáme, ale zároveň jsme všemu otevření, a vše vyplyne ze situace.

Když se stane, že sedíme na našem úžasném gauči ve třech, každý se skleničkou něčeho, je několik možností jak pokračovat. Povídat si, dokud se to prostě samo nějak nezvrhne, hrát nějakou hru a postupně za trest odkládat oblečení (to jsme tedy dělali jen jednou, ale byla to fakt sranda), nebo cokoliv dalšího. Možná by někoho zajímalo, kdo sedí uprostřed, a tím pádem má nejvíce pozornosti. No, jak kdy. Prostě si nějak sedneme a víc to neřešíme. Prostě to vyplyne ze situace (zase).

Když se následně začíná situace zvrhávat, shazujeme postupně oblečení, doteky jsou stále odvážnější. Je nějaké pravidlo, s kým “začít”? Ne. Další věc, co prostě sama vyplyne ze situace. Tohle budu asi opakovat často…

Tenhle týden jsme měli schůzku s tou slečnou, se kterou jsme se kdysi dávno před rokem měli sejít, která to odřekla a my šli do toho baru, kde jsme potkali Božku. Napsala nám na Facebookovou stránku blogu, že by se ráda sešla s podobně smýšlejícími lidmi, nakonec jí došlo kdo že jsme a koncem týdne jsme se sešli. Nicméně napsala větičku “tak vám budu křenit,” nebo něco podobného. No, nejsme takový ten pár, co se neustále drží za ruce, pusinkuje se a nic kolem nevnímá. Nikdy jsme ani nebyli, pokud si dobře pamatuji. Snažíme se si toho dalšího člověka užít, když už s námi někam vyrazil, a stejně tak i v posteli. Většinou to nejsem já, kdo má první orgasmus. Áďovým orgasmem to většinou zase končí. Oba se snažíme se věnovat především slečně, která je s námi. Jako upřímně… Na co mít trojku, kde si všichni chceme užít, a pak souložit jen spolu, když to můžeme i bez dalšího člověka? Ano, samozřejmě, nedá se to počítat podle počtu orgasmů, přeci jen každá/každý z nás je stavěný jinak, a za dobu, kdy já mám čtyři, někteří méně šťastní mají třeba jen jeden.

Hrozně ráda bych vydala třeba celou knihu s názvem Průvodce úspěšným sexem ve třech, ale nic takového prostě není. Nikdy jsem se ani nesešla s nikým prostě za účelem sexu, vždycky to bylo aspoň zaobalené jako “koukání na film” nebo podobně. Asi nevím, jak by to vlastně mělo probíhat, sejít se s někým prostě jen kvůli tomu. To jako k někomu přijdu, budeme mezi dveřmi na sebe koukat, pak se svléknu, lehnu si na postel, a jdeme na to? A jak jako ve třech?? Proto si s nějakým děvčetem vždycky jdeme popovídat k pivo nebo drinku. Zjistit, jestli si vůbec nějak rozumíme, jsme nalazeni na podobnou, ne-li stejnou vlnu. Zjistit, jak jsou na tom vzájemné sympatie. Ne, nejsem povrchní a krása není jediným důvodem proč si s někým začít, ale musí mne ten člověk přitahovat svou osobností a zároveň mít nějaké své charisma a osobní kouzlo. Kombinace obojího, nic nesmí chybět.

Myšlenky se mi maličko, jako vždy, rozutekly, tak ještě rychle shrnu co jsem vlastně chtěla říct: Nechte tomu volný průběh, ale nebojte se věci mírně pošoupnout. Nemá cenu otálet celý večer s neznámou slečnou/chlapcem, když víte, že s ní/ním chcete jen sex a ne vztah, ta myšlenka se vám zamlouvá, a pak budete přemýšlet, jaké by to mohlo být. Pokud zrovna neprobíráte traumata ze smrti rybiček, je skoro pořád vhodná šance na pusu. Pořádnou. Nečekejte, že vše bude perfektní. Nebude. Ale zkuste předejít trapasům hygienou a úklidem (i když napůl záměrný trapas s dildem vystaveným na knihovně u nás už situaci pomohl), a zbytku se zasmějte. Nakonec, co v životě je opravdu perfektní?

Vaše Máňa

Jak se dá potkat láska na Tinderu

- nečinnost - zatraceně intenzivní milostné vzplanutí - účet na Tinderu - pán co se hezky vyčůral - děs z polyamorních vztahů - vyhýbavý skupinový chat - Áďův přesvědčovací talent - ezoterické věci a osudy - strach z malých pavouků - pan webdesigner podnikatel - příště -

Určitě jste během posledních týdnů naší nečinnosti všimli několika krátkých a o to hlasitějších výkřiků do tmy o tom, že jsme zamilovaní… A teď už jsme si vlastně i vyznali lásku. Nuže, omlouváme se, ale na druhou stranu jsme nasbírali nějaké ty nové dojmy a témata pro psaní, navíc jsme plní takových těch hormonů, které způsobují pocity štěstí, návaly energie a tak. Což o to, s Máňou se milujeme. Opravdu hluboce a silně, ale prostě jsme spolu dlouho a současné milostné vzplanutí je prostě zatraceně intenzivní. Původně jsem tedy měl dopsat jinou z našich dějových linek, ale to počká, tohle je teď přeci jen aktuální.

No ale teď k hlavnímu tématu, kterým je pohádka o tom jak jsme se vlastně poznali. Bylo nebylo, Áďa i Máňa si založili účet na Tinderu. Příliš šancí jsme tomu nedávali, brali jsme to spíše jako pokus, experiment, ukrácení dlouhé chvíle. Spíše jsme předpokládali, že když tu pravou potkáme, tak to bude spíše naživo. Máme podezření, že jsme docela přitažliví a charismatičtí, protože u žen a dívek býváme docela úspěšní a přeci jen, toto jsou vlastnosti fungující spíše naživo. Při internetové konverzaci si většina lidí řekne spíš “Ehm… Co prosím? Asi se… S tebou nechci bavit.” No, kupodivu to až tak příšerné nebylo. Každý z nás si s několika slečnami povídal, ale komunikace nakonec ustala, protože jsme si neměli co říct. Některé dámy lákala pravděpodobně jen představa sexu ve třech. Jiné zase chtěly jen mne nebo Máňu. S jednou slečnou jsme měli i cosi jako rande, byť skončilo bez nějakých silnějších vzájemných sympatií.

A jednoho dne jsem na Tinderu potkal Káťu. Nebudu tvrdit, že by to byla láska na první pohled, což o to, na fotce byla opravdu moc krásná, ale po dlouhém “swipování” na Tinderu už je člověk otupělý. No, dostal jsem like a čta její popisek “Mám ráda komiksy, hry a jsem holka. To je všechno co potřebuješ vědět.” jsem vymýšlel jak břitce začít konverzaci. Z nedostatku relevantních informací jsem pokrčil rameny a vypustil do éteru originální a svůdnou hlášku:

“Ahoj, a co ráda hraješ? Nechtělo se mi začínat ničím jako ‘Ty jsi holka? Fakt? Hustý!’ ”

Na to jsem dostal odpověď, že by to furt nebylo to nejhorší, protože jiný pán jí v úvodním představování začal vyprávět jak se hezky vyčůral.

Máňa celý večer řešila domácí úkol se svým milým bratrem, já s Káťou jsme překonali počáteční ostych, zjistili, že si dosti rozumíme a celý večer si psali. Naprosto kamarádsky. Káťa totiž měla přítele, jak mne varovala, ale psali jsme si o spoustě témat, zajímala se jak takové vztahy ve třech fungují (byť zezačátku se na to tvářila spíše dosti vyděšeně, že něco takového vůbec existuje), zajímala se o mne, já jsem se zajímal o ní. Dozvěděl jsem se, že má i zkušenost s děvčetem, i když s tragickým koncem. Že vztahy ve třech jí přijdou zajímavé, ale v životě by nic takového nechtěla a jediné co by si tak někdy chtěla vyzkoušet by byla trojka.

Druhý den jsme se stali přáteli na Facebooku, opět jsme si celý den propsali, protože Máňa toho měla spoustu. Vzhledem k tomu, že Káťa měla se mnou společných strašně moc věcí a taky s Máňou, rozhodl jsem se Káťu přesvědčit, aby se přes zprávy seznámila i s Máňou, a založil jsem skupinový chat. No a zjistil jsem, že Káťa má neskutečný strach z cizích lidí. A to i po internetu. Napsala mi, že mě nesnáší a že kvůli mně zevnitř umírá. A že dokonce napsala “A co posloucháš za hudbu?” naschvál, jako zaručený zabiják hovoru. Máňa mi řekla, že se s ní nechce bavit, že se ve skupinovém chatu tváří hrozně awkward a vyhýbavě. No a já měl neodbytný pocit, že kdybychom to teď ukončili, nebylo by to ani trochu správné. Zapojil jsem veškerý svůj přesvědčovací talent, který by prodal i sadu kouzelného nádobí protřelému právníkovi a přesvědčil jsem Máňu, aby dala šanci Kátě a Káťu, aby dala šanci Máně.

Konverzace se začala pomalu uvolňovat a z první opravdu hodně trapné půlhodiny se začaly klubat první opravdu zvláštní věci. Jsem technicky založený člověk, nikdy jsem na žádné ezoterické věci, osudy a předurčení nevěřil. Ale hned zpočátku bylo zajímavé, že Máňa i Káťa mají svým způsobem hodně podobné životní osudy, událost u jedné z nich byla svým způsobem parafrází události u té druhé. Dokonce mají i podobné strachy - obě se bojí pavouků Ale jen těch malých, domácích, tarantule ani jedné nevadí. A do toho všeho mají narozeniny ve stejný den. Konverzace byla čím dál tím veselejší a my jsme zjistili, že už je opravdu pozdě a musíme spát, jakožto pracující lid. Druhý den hned ráno jsme si napsali… A psali si celý den. A tak to šlo den za dnem. Stále jsme si měli o čem povídat, jednou bylo veseleji, jednou jsme se bavili o těch méně veselých věcech, o našich společných vnitřních démonech.

Jednou nám přišlo nám zvláštní, že je zadaná, má přítele a místo toho si celé dny píše s námi. Tak jsme se dozvěděli, že její milý Miloš je tupec, který ji má ve svém pořadníku priorit na jednom z posledních míst. Jakože ten typ “chlapa”, který tvrdí, že žena má nějaké ty své “Basic Tasks” jako dobře vypadat, uvařit, tvářit se mile a neodmlouvat, do toho tvrdí, že chce mít sebevědomou partnerku a Káťa byla ráda, když se jí uráčil věnovat hodinku denně. Protože zbytek času pracoval jako “webdesigner podnikatel” a hrál hry.

No, tak začátek bychom měli za sebou. Příště se dozvíte o tom, jak jsme se přestali bavit a zase začli, o dalších divných znameních, o tom jak jsme se dozvěděli, že Káťa ve svém vztahu není ani trochu šťastná, o panu manipulátorovi. A o tom jak jsme se poprvé spolu viděli.

Áďa