pondělí 21. listopadu 2016

Jak se dá potkat láska na Tinderu

- nečinnost - zatraceně intenzivní milostné vzplanutí - účet na Tinderu - pán co se hezky vyčůral - děs z polyamorních vztahů - vyhýbavý skupinový chat - Áďův přesvědčovací talent - ezoterické věci a osudy - strach z malých pavouků - pan webdesigner podnikatel - příště -

Určitě jste během posledních týdnů naší nečinnosti všimli několika krátkých a o to hlasitějších výkřiků do tmy o tom, že jsme zamilovaní… A teď už jsme si vlastně i vyznali lásku. Nuže, omlouváme se, ale na druhou stranu jsme nasbírali nějaké ty nové dojmy a témata pro psaní, navíc jsme plní takových těch hormonů, které způsobují pocity štěstí, návaly energie a tak. Což o to, s Máňou se milujeme. Opravdu hluboce a silně, ale prostě jsme spolu dlouho a současné milostné vzplanutí je prostě zatraceně intenzivní. Původně jsem tedy měl dopsat jinou z našich dějových linek, ale to počká, tohle je teď přeci jen aktuální.
No ale teď k hlavnímu tématu, kterým je pohádka o tom jak jsme se vlastně poznali. Bylo nebylo, Áďa i Máňa si založili účet na Tinderu. Příliš šancí jsme tomu nedávali, brali jsme to spíše jako pokus, experiment, ukrácení dlouhé chvíle. Spíše jsme předpokládali, že když tu pravou potkáme, tak to bude spíše naživo. Máme podezření, že jsme docela přitažliví a charismatičtí, protože u žen a dívek býváme docela úspěšní a přeci jen, toto jsou vlastnosti fungující spíše naživo. Při internetové konverzaci si většina lidí řekne spíš “Ehm… Co prosím? Asi se… S tebou nechci bavit.” No, kupodivu to až tak příšerné nebylo. Každý z nás si s několika slečnami povídal, ale komunikace nakonec ustala, protože jsme si neměli co říct. Některé dámy lákala pravděpodobně jen představa sexu ve třech. Jiné zase chtěly jen mne nebo Máňu. S jednou slečnou jsme měli i cosi jako rande, byť skončilo bez nějakých silnějších vzájemných sympatií.
A jednoho dne jsem na Tinderu potkal Káťu. Nebudu tvrdit, že by to byla láska na první pohled, což o to, na fotce byla opravdu moc krásná, ale po dlouhém “swipování” na Tinderu už je člověk otupělý. No, dostal jsem like a čta její popisek “Mám ráda komiksy, hry a jsem holka. To je všechno co potřebuješ vědět.” jsem vymýšlel jak břitce začít konverzaci. Z nedostatku relevantních informací jsem pokrčil rameny a vypustil do éteru originální a svůdnou hlášku:
“Ahoj, a co ráda hraješ? Nechtělo se mi začínat ničím jako ‘Ty jsi holka? Fakt? Hustý!’ ”
Na to jsem dostal odpověď, že by to furt nebylo to nejhorší, protože jiný pán jí v úvodním představování začal vyprávět jak se hezky vyčůral.
Máňa celý večer řešila domácí úkol se svým milým bratrem, já s Káťou jsme překonali počáteční ostych, zjistili, že si dosti rozumíme a celý večer si psali. Naprosto kamarádsky. Káťa totiž měla přítele, jak mne varovala, ale psali jsme si o spoustě témat, zajímala se jak takové vztahy ve třech fungují (byť zezačátku se na to tvářila spíše dosti vyděšeně, že něco takového vůbec existuje), zajímala se o mne, já jsem se zajímal o ní. Dozvěděl jsem se, že má i zkušenost s děvčetem, i když s tragickým koncem. Že vztahy ve třech jí přijdou zajímavé, ale v životě by nic takového nechtěla a jediné co by si tak někdy chtěla vyzkoušet by byla trojka.
Druhý den jsme se stali přáteli na Facebooku, opět jsme si celý den propsali, protože Máňa toho měla spoustu. Vzhledem k tomu, že Káťa měla se mnou společných strašně moc věcí a taky s Máňou, rozhodl jsem se Káťu přesvědčit, aby se přes zprávy seznámila i s Máňou, a založil jsem skupinový chat. No a zjistil jsem, že Káťa má neskutečný strach z cizích lidí. A to i po internetu. Napsala mi, že mě nesnáší a že kvůli mně zevnitř umírá. A že dokonce napsala “A co posloucháš za hudbu?” naschvál, jako zaručený zabiják hovoru. Máňa mi řekla, že se s ní nechce bavit, že se ve skupinovém chatu tváří hrozně awkward a vyhýbavě. No a já měl neodbytný pocit, že kdybychom to teď ukončili, nebylo by to ani trochu správné. Zapojil jsem veškerý svůj přesvědčovací talent, který by prodal i sadu kouzelného nádobí protřelému právníkovi a přesvědčil jsem Máňu, aby dala šanci Kátě a Káťu, aby dala šanci Máně.
Konverzace se začala pomalu uvolňovat a z první opravdu hodně trapné půlhodiny se začaly klubat první opravdu zvláštní věci. Jsem technicky založený člověk, nikdy jsem na žádné ezoterické věci, osudy a předurčení nevěřil. Ale hned zpočátku bylo zajímavé, že Máňa i Káťa mají svým způsobem hodně podobné životní osudy, událost u jedné z nich byla svým způsobem parafrází události u té druhé. Dokonce mají i podobné strachy - obě se bojí pavouků Ale jen těch malých, domácích, tarantule ani jedné nevadí. A do toho všeho mají narozeniny ve stejný den. Konverzace byla čím dál tím veselejší a my jsme zjistili, že už je opravdu pozdě a musíme spát, jakožto pracující lid. Druhý den hned ráno jsme si napsali… A psali si celý den. A tak to šlo den za dnem. Stále jsme si měli o čem povídat, jednou bylo veseleji, jednou jsme se bavili o těch méně veselých věcech, o našich společných vnitřních démonech.
Jednou nám přišlo nám zvláštní, že je zadaná, má přítele a místo toho si celé dny píše s námi. Tak jsme se dozvěděli, že její milý Miloš je tupec, který ji má ve svém pořadníku priorit na jednom z posledních míst. Jakože ten typ “chlapa”, který tvrdí, že žena má nějaké ty své “Basic Tasks” jako dobře vypadat, uvařit, tvářit se mile a neodmlouvat, do toho tvrdí, že chce mít sebevědomou partnerku a Káťa byla ráda, když se jí uráčil věnovat hodinku denně. Protože zbytek času pracoval jako “webdesigner podnikatel” a hrál hry.
No, tak začátek bychom měli za sebou. Příště se dozvíte o tom, jak jsme se přestali bavit a zase začli, o dalších divných znameních, o tom jak jsme se dozvěděli, že Káťa ve svém vztahu není ani trochu šťastná, o panu manipulátorovi. A o tom jak jsme se poprvé spolu viděli.


Áďa

2 komentáře:

  1. Teším sa na ďalší článok, užívajte tie intenzívne začiatky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Užíváme plnými doušky, byť bychom nejraději užívali ještě plnějšími.:)

      Budeme se snažit vydat další... No hned co to půjde.

      Pac a pusu, Áďa

      Vymazat