Vážené čtenářstvo, velice se omlouváme za dlouhou nečinnost, situace se pomalu stabilizuje, stresová špička ze začátku semestru je pryč a začíná trvalejší, menší a neodbytnější stres semestrálních prací, diplomek. nedostatků času, nicméně dovolující sem tam něco sepsat (dokud nám nedojde inspirace). Máňa Vás všechny pozdravuje, posílá pusu (to zejména slečnám) a brzy prý něco sepíše taky.
Dnešní článek bude o bisexualitě, o svých zkušenostech a jak na ní nahlížím.
Abych začal, k jeho napsání mne tak trochu inspiroval tento článek na blogu slečny Aries. S mým článkem vlastně nemá vůbec nic společného, ale byla by škoda jej nezmínit.
Abych začal, nejprve bych měl asi říci něco o sobě:
Ve svých sedmnácti letech jsem byl přesvědčený odpůrce jakéhokoliv projevu homosexuality. Považoval jsem to za něco nechutného a nepřirozeného. U žen mi to tedy až tolik nevadilo, lesbické porno jsem měl rád a tak dále. Myslím si, že můj pohled na věc se shodoval se podstatnou částí dnešní mužské populace.
Ve svých devatenácti jsem se poprvé líbal s klukem. Bylo to v opilosti, z hecu, s kamarádem, protože moje tehdejší přítelkyně to chtěla vidět, upřímně tehdy bych to nikdy nepřiznal (byli jsme dost maskulinní a homofobní komunita), ale docela se mi to líbilo.
Během následujících tří let jsem se stačil líbat (a to jakože s jazykem a vším co k tomu patří) s dalšími pěti chlapci. Všichni byli heterosexuální, všichni si byli typově trochu podobní (spíše jemných rysů, má milá by je nejspíše popsala slovem “uke”), vždycky tomu předcházel lehký flirt, který byl všemi okolo považován za nevinnou, byť trochu zvrhlou barovou zábavu a ono to tak vlastně i bylo.
Dokud nepřišel Drahoš.
S Drahošem jsme se znali od mých asi sedmnácti let, vídali jsme se pouze občas, ale svým způsobem si rozuměli. Byl štíhlý, ačkoliv nijak zvlášť nesportoval tak měl hezkou, šlachovitou postavu a samozřejmě jemné rysy. Pokud by byl oholený a namaloval se, nejspíš by z něj byla docela hezká dívka. Narozdíl ode mne - já jsem postavy ač nikoli tlusté, tak rozhodně trochu medvědí. Jednoho večera, při posezení s přáteli jsme spolu mluvili o líbání se kluka s klukem a jeho reakce byla docela předvídatelná:
D: “Fuj, Áďo, vždyť to je hrozně divný se líbat s klukem.”
A: “Vždyť je to jenom sranda, o nic nejde, prostě hec.”
D: “Stejně, je to prostě hnusný, je to teplý.”
A: “Seš srab, vole.”
Zhruba o měsíc později ho jeho přítelkyně (a mne zas ta moje) přemluvila, abychom se líbali, že by to hrozně chtěly vidět a bylo by to hrozně sladký a cute. Nicméně, to byl pouze začátek. Po pár týdnech jsme se s Drahošem viděli na další akci, a naše konverzace se ubírala dosti nečekaným směrem:
D: “Ahoj Áďo, budeme se zase líbat?”
A: “Cože? No to hele ne, na to nejsem dost opilý.”
D: “Ach jo,no tak pozdějc.”
Já jsem se mu ten večer trochu vyděšeně vyhýbal, zatímco mi má přítelkyně říkala, že se jí Drahoš byl už několikrát zeptat, zda dost piji a jestli už jsem dost opilý. No, abych mu udělal radost tak jsem se po něm v zapadlé chodbičce baru vrhl a líbali jsme se. Líbilo se mi to, i když nelíbal nijak zvlášť dobře. Hodně jako kluk, až příliš agresivní jazyk, zatímco já prý líbám trochu jako holka, něžně, i když na první pohled by každý čekal nejspíše opak.
Po tom večeru jsme se pár měsíců neviděli, i když jsme si občas vyměnili nějakou zprávu. Já jsem měl těžkou hlavu z toho, že jsem si nepřipadal tak docela jako testosteronem nabitý alfasamec, z toho že jsem zahnul své přítelkyni, z toho že mne vlastně přitahují i kluci.
Znovu jsme se viděli na jedné party u našeho společného kamaráda, kde byly opět i naše přítelkyně. Celý večer jsme se bavili tak nějak spolu, myslím si, že jsme spolu i trochu flirtovali. Občas jsme se spolu vypařili na cigaretu.. Protože alkoholový opar nebyl nijak silný, kupředu nás hnala jenom touha po... nikdo z nás asi ani nevěděl čem, naše doteky byly zpočátku dost nesmělé, padla spousta hloupých vtípků, pohledů do země, úsměvů a červenání se, nicméně když večer pokročil, měly naše rty k sobě zase příliš blízko. Vzhledem k tomu, že jsme to měli s dopravou domů těžké, zůstali jsme nakonec spát ve čtyřech (my a naše přítelkyně) v jedné posteli. Samozřejmě, že nás zase hecovaly a Drahoš překročil pomyslnou mez a sáhl mi do boxerek. Dámy tohle braly jako povedený žert, my se na sebe jen ve tmě červenali a šli raději spát.
Ráno jsem se probudil s Drahošem těsně přituleným ke mně, což našim přítelkyním připadalo v danou chvíli velice roztomilé. Ten den jsme se už jen rozloučili, dali si pusu, jako si obvykle dávají dobré kamarádky a pár týdnů se raději navzájem vyhýbali. Myslím, že oba jsme po tom večeru ztratili dost ze své sebejistoty.
Během následujících měsíců jsme se viděli několikrát, vždy jsme si jen dali pusu (což se neobešlo bez pohoršených poznámek okolí), ale jinak naše interakce byla nulová. Bál jsem se svých pocitů, nevěděl jsem co si o sobě mám myslet. A Drahoš se mezitím stačil rozejít se svou tehdejší přítelkyní.
Dalším zlomem byla párty u kamaráda na chatě, večer byl skvělý opět se pilo, jedlo, hodovalo... A my se s Drahošem vytratili do blízkého lesa pod záminkou, že si chceme promluvit o nějakých vztahových záležitostech. V okamžiku, kdy jsme byli mimo dohled jsme se po sobě vášnivě vrhli, začali se líbat a objímat a já jsem cítil náhlý přísun krve do svého rozkroku. Rukou jsem nahmátl, že Drahoš trpí stejným neduhem. Naše vzrušení dávno překonalo veškerý stud a zábrany a po chvíli, kdy jsme vzájemně řešili své problémy, jsme se ruku v ruce vraceli k našemu tábořišti.
Řekli jsme si, že se chceme vídat častěji, ale příliš jsme nevěděli jak, věděl jsem, že mne přitahuje, ale měl jsem přítelkyni, vůči které jsem měl silný pocit viny, ale nechtěl jsem se s ní rozcházet, takže jsme se museli scházet tajně. Vzhledem k tomu, že jsme oba cítili nad sebou stud a neměli jsme ani čas, znovu jsme se pořádně viděli až po dalším měsíci, u mne doma. Po naší první společné erotické chvilce za úplné střízlivosti jsme asi poprvé mluvili o nás a já ani nevím nakolik vážně jsme to mysleli.
D: “Áďo, proč my vlastně spolu nechodíme?”
A: “Jak to myslíš?”
D: “No víš jak, prostě být spolu, můžem spolu bydlet, prostě spolu být, maximálně si občas spolu sbalíme nějakou holku.”
A: “Hele to nejde… Jak by na nás lidi koukali? Navíc mám holku, jsme spolu dlouho, bydlíme spolu, prostě to nejde, promiň.”
Každopádně to bylo naposledy, co jsme se s Drahošem spolu takhle viděli. Kontakty jsme spolu úplně nerozvázali, ale o tom co mez námi bylo nemluvíme. Se svou tehdejší přítelkyní jsem se o pár měsíců později rozešel, nic z toho jsem jí nikdy neřekl, a upřímně, trvalo mi další dva roky, než jsem si to všechno přiznal před sebou. A doteď mne občas napadne, jaké by to bylo, kdybych začal chodit s Drahošem.
Taky je docela zajímavé, jak reálný příběh může na papíře působit stejně nereálně jako nějaká fanfikce.
A teď k mému pohledu na bisexualitu:
Myslím si, že mezi muži je nejméně stejný podíl bisexuálů, jako mezi ženami, ale nikdy nepodnikne svůj coming-out, protože nemají bez partnera důvod. A toho partnera si nenajdou, protože se podniknout coming-out bojí, čemuž se nedivím. Já bych také svým rodičům neměl to srdce říci, že se mi líbí i muži, bojím se jak by k tomu přistupovali v práci, ve škole, mezi kamarády. Důvodem je to, že láska ke stejnému pohlaví je u mužů daleko větším stigmatem, přičemž bisexuálové to mají daleko těžši než gayové, paradoxně právě proto, že mohou smysluplně žít i bez onoho coming-outu.
Myslím si, že většina lidí je do jisté míry přitahována stejným pohlavím, pouze je přitahuje jinak úzká, typově specifická skupina. Zatímco žen se mi líbí opravdu přehršel, a na většině žen se dá najít něco přitažlivého, muže, kteří by mne nějak eroticky přitahovali jsem potkal možná tři.
Myslím si, že spousta bisexuálů si nepřizná samo před sebou svou orientaci se slovy “vždyť se mi líbí holky” anebo to dokonce ani nezjistí, vždyť já bych si bez Drahoše taky nemyslel, že jsem bisexuál. Vždyť se mi nikdy nelíbilo gay porno (to je dle mne pěkně nechutné), ani mne nikdy nevzrušovala představa souložit někoho (ať muže či ženu) do zadních vrátek.
Váš heterosexuální alfasamec Áďa
