středa 4. ledna 2017

Konflikty a problémy

Káťa je nepsavec a Máňě nějak poslední dobou chybí spisovatelské střevo, takže jsem se i já sebral k tomu, napsat článek s nějakou informační hodnotou, vypovídající o nějakých svých postřezích z fungování i skřípání vztahů. Docela mne k tomu inspiroval jeden incident, který se udal několik dní zpátky. Samozřejmě hned na začátku, abych Vás nenapínal, prozradím, že se pořád milujeme, takže všem kdo nás hltají víc než tetka Nováků Aháčko spadl kámen ze srdce, nepřejícím jsem ostrouhal a realisticky smýšlející většina nad tím pokrčila rameny, protože jedna nepříjemnost zdravý vztah nerozloží. Každopádně, po daném incidentu jsem hodně přemýšlel proč se to stalo jak by se tomu dalo předejít, jaké je nejsprávnější řešení problému, co je klíčové pro to, aby vztah fungoval tak jak má a jak se v tom vztah ve třech liší od klasického, monogamního.

Třetí v hádce

Takže za prvé, klíčové bude asi říct, že konflikt nastal mezi mnou a Máňou, tedy rozbroj dvou členů vztahu, kteří v něm jsou už od začátku. S tím, že Káťa tvořila jakýsi neutrální prostor. V případě monogamního vztahu se jedná o konflikt, či v lepším případě diskuzi dvou (v tom ideálním případě, kdy nikdo nevynáší “špinavé prádlo” ven a nedělí se o něj okolím) lidí. V našem vztahu je to o trochu složitější kvůli tomu dalšímu členovi. Ten má naprosto unikátní možnost situaci vidět ze strany, nezatížen emocemi situaci zhodnotit a pomoci vymyslet konstruktivní řešení či kompromis nebo dokonce vzniklou hádku řídit či moderovat.
No, samozřejmě se jedná o ideální případ, nakonec je ta situace daleko horší, protože ve výsledku jsou spíš pravděpodobné následující situace:
  • Když se postaví na stranu jednoho, protože konstruktivní úvahou dojde názoru, že ten jeden má pravdu, ten druhý se může začít cítit zahnaný do kouta a ve výsledku si konflikt vyžere ještě víc než ten první, který si mezitím hledá spěšné letenky do Indočíny.
  • Pokud se nepostaví na ničí stranu, ale bude se snažit pomoci hledat smír, tak si to vyžere od obou (pokud jsou dostatečně “rozjetí”), nebo nastane situace z předchozího odstavce, protože ten “rozjetější” bude mít pocit, že se ti dva proti němu spikli.
  • Vezme si knížku a půjde si číst do kouta, kdy obě zúčastněné strany budou té třetí spílat, že se přeci jedná o vztah ve třech, tak proč se k nim najednou nezná.
No, všechny tyto situace jsou silně hyperbolizované, pro lepší umělecké vyznění textu. Ale předpokládám, že na toho třetího to tak působit může.

Jak se hádat

Na tohle bych navázal tím, k čemu jsme dospěli převečírem po velice hluboké debatě s Máňou. Železo se kuje, dokud je horké. Má to ale i druhou stranu - pokud je tak horké, že se taví, tak si jej imaginárním kovářským kladivem spíš stříknete do oka. Trochu méně poeticky řečeno, pokud si jste jistí, že máte absolutní pravdu a protistrana je absolutní imbecil, počkejte. Hodinu. Dvě. Do rána. Je potřeba si celou tu situaci rozebrat, kriticky (a hlavně sebekriticky) zanalyzovat a mít jistotu v tom, co k té situaci vedlo, nakolik je to chyba toho druhého. A brát to ne jako boj se svým nepřítelem, ale konstruktivní diskuzi, která má posunout vztah ke vzájemné spokojenosti. Křikem a obviňováním se ještě nikdy nic nevyřešilo - a na většině takovýchto situací mají svůj podíl všechny strany.

Proč se hádat

Úplně stejně špatné jako vyhrocování konfliktů je i vyhýbání se jim za každou cenu. Pokud je ve vztahu něco špatně, pokud něco skřípe, je potřeba o tom mluvit. Protože neřešené problémy pomalu zahnívají a jednou stejně vyplavou na povrch, ale mnohem větší, než byly ze začátku. Jako příklad uvedu právě ten náš poslední konflikt, kdy Máňa měla dojem, že jí nevěnuji tolik pozornosti jako Kátě, bohužel to řešila tím, že byla nepříjemná a protivná, načež já jsem byl ještě více odtažitý a ve výsledku nám to všem zkazilo jinak příjemný večer a odpoledne. Ponaučení z toho plyne automaticky - problémy mají většinou snadné řešení, jejich přehlížení je naopak umocňuje. Další věcí je, že problémy, které člověka trápí víc se na jeho chování podepíší, ať se snaží působit v pohodě jak chce. Ale jeho okolí to vycítí a pokud neví co se děje, bude si nejspíše představovat ty nejčernější scénáře, případně získá dojem, že další strana mu nedůvěřuje natolik, aby se svěřila. Což ve vztahu, který podle mne definuje zejména vzájemná důvěra a podpora, není zrovna žádoucí. A proto si dovolím tvrdit, že otevřenost a upřímnost by měla být základem každého vztahu, nezávisle na počtu členů, protože jakkoliv obtížné řešení vždy má větší přínos než zametání pod koberec.

Slovo závěrem

Já sice nejsem ani trochu humanitně založený člověk, a už vůbec ne nějaký vztahový poradce, ale na základě dosavadních zkušeností si dovolím tvrdit, že komunikace je základem každého vztahu. S Máňou jsme si to všechno ještě ten večer, bohužel bez Káti, vyříkali. Odhalili chyby, kterých jsme se vzájemně dopustili. Omluvili se. A je aspoň o nějaký ten problém méně. Podobně to bude fungovat všude, pokud se všechny strany budou snažit na řešení problému spolupracovat. A pokud nebudou, pak je otázkou, zda je dobré si takového člověka držet ve svém okolí.

Váš psychoanalytický Áďa Freud

3 komentáře:

  1. dalsi claanok prosim :D :) keby mate tak raz za tyzden pravidelne, tak som spoko :D

    OdpovědětVymazat
  2. Máňa se hlásí v plné polní! Nový článek na blogu, ještě není ani na facebooku. Polepšíme se, slibujeme! ♥

    OdpovědětVymazat