pondělí 17. října 2016

Dámy a jejich svádění

Pár dnů zpátky se nám tu objevil dotaz na to, jak a kde svést děvče. No a protože  jsem neskutečný alfasamec, jak jsem již zdůrazňoval dříve, zahrnu Vás tipy a triky na to, jak balit nějaký buchty, kámovole, jo. No dobře, trochu lžu - žádné triky říkat nebudu, protože žádné triky nejsou. Platí to pro ženy, pro muže, pro koně, pro slepice - na balení, svádění, získávání srdcí žádné triky nejsou, nebyly a nebudou. Lidé nejsou roboti, na každého platí něco úplně jiného a ve výsledku je nejdůležitější psychické souznění a překonání zábran. A samozřejmě, první polibek zdaleka neslibuje druhé rande (přeci jen, spousta dam může být prostě jen zvědavých a pro večery v barech, kdy alkohol posiluje zvědavost, to platí zvláště), ale vzhledem k tomu, že každé hledání vztahu začíná filtrací osob nevhodných, tohle téma toho asi řekne nejvíce. Ale abyste si nemysleli, zas až tolik zkušeností s tímhle taky nemáme, ono to tak možná nevypadá, ale jsme docela cudní a slušní. Opravdu.
Hezcí lidé to mají samozřejmě jednodušší. Nemůžu posoudit úplně objektivně jak jsem na tom já, ale tipoval bych lehký nadprůměr - mám docela hezkou ramenatou postavu průměrné výšky, tmavé husté vlasy a jantarové oči. Na druhou stranu, nijak to nepřeháním s výběrem padnoucího oblečení, ani nemám vypracované tělo z posilovny. Máňa je na tom lépe - má roztomilý kukuč, postavu přesýpacích hodin a není líná se sebou sem tam něco provést (například si obarvit vlasy na odstín zralé karotky).
Na druhou stranu znám i lidi, kteří jsou docela hezcí, nemají nevýhodnou pozicí toho, že jsou dva, ale i tak jsou v těchto ohledech… No… Neúspěšní.
Pro příklad uvedu krátkou historku. Bylo nebylo, Áďa s Máňou seděli vlahého jarního večera ve svém oblíbeném baru, návštěvnost nebyla nijak zvlášť vysoká, tedy jsme živě konverzovali asi v pěti lidech (včetně barmanky Helči) o pářících zvycích kytovců a dalších mořských bestií. Nevím proč, ale diskuse v tomhle baru, ať začne jakkoliv, nakonec skončí u nějakého takového tématu.
Jeden náš kamarád (říkejme mu Vilda) se tam v průběhu večera snažil svádět jednu naší kamarádku (říkejme jí Vendulka), kupoval jí drinky, snažil se jí všemi možnými i nemožnými způsoby dvořit, svádět jí. Ona jeho návrhy nechávala nepovšimnutými a raději živě diskutovala. Později musel Vilda odejít domů, je mimoměstský, tedy musel stihnout autobus. No a Vendulka se nám po jeho odchodu svěřila, že zpočátku jí jeho snahy lichotily, ale později už to bylo dosti vlezlé a nepříjemné. My jsme v baru ještě zůstali a povídali si, probírali další zajímavá témata a lehce, spíše přátelsky, jsme flirtovali. Když jsme odcházeli domů, tak jsme se s Vendulkou na tramvajové zastávce (a v tramvaji) stačili líbat a slíbit si, že bychom někdy spolu mohli někam zajít. Nic víc z toho bohužel nebylo, protože jsme se pak dali dohromady s Tóňou, ale ponaučení je z tohoto příběhu jasné. Pokud se člověk snaží mermomocí někoho sbalit, dost možná svůj protějšek spíše odradí. My jsme si prostě přišli užít hezkého večera s přáteli, vyslali jsme lehký signál, že by se něco dít mohlo, netlačili jsme na pilu a vše vyplynulo ze situace. Bylo to hezké, příjemné, Vendulka se sladce a stydlivě červenala, ale nebylo v tom nic oplzlého nebo vlezlého. A to jsme byli dva, což je pro většinu lidí přeci jen poněkud nezvyklé.
Další podobná příhoda se stala, opět v našem oblíbeném baru, za večera kdy bylo naopak natřískáno. Podařilo se nám svést děvče, které jsme nikdy předtím neviděli. Byla to krásná blondýnka a kvůli ní na mne byl dlouho naštvaný jeden kamarád, Láďa. A to proto, že se mu strašně líbila a my jej předběhli. A co z toho plyne? Měl se s ní spřátelit, povídat si s ní. Nikoli na ní zamilovaně civět a čekat, že jí to dojde. Přeci jen, zapříst s někým hovor není složité. Chce to jen využít situace, nebýt nuceně vtipní, prostě být sví. No a pokud to protějšek neopětuje, tak pokrčit rameny, očividně to není osoba pro nás.
Co tím chci říct, svádění dam (o pánech mluvit nebudu, protože s tím jsem neměl nikdy zkušenosti, jednou jsem byl zatažen do trojky kamarádem a jeho milou, ale to jsem byl já tou “obětí”) není nic obtížného. Stačí ve vhodnou chvíli oslovit, být sví, usměvaví a empatičtí. A samozřejmě nepočítat s tím, že to pokaždé vyjde. No a jednou příště snad něco o našich zkušenostech s internetovými seznamkami.


Guru Áďa Óm Nadsamec

Žádné komentáře:

Okomentovat