Šťastný a veselý. A taky Novej rok.

Tak vážení a milí přátelé, čtenáři a sledi. Omlouváme se za chvilkovou nečinnost, kterou vám teď aspoň částečně vynahradíme naprosto zbytečným článkem s vypovídací hodnotou limitně se blížící nule. Co hezkého jste dostali k Vánocům, Yule, Kračúnu, Chanuce nebo čemukoli dalšímu co jste slavili? My jsme si dali v naší trojici dárky hezké (ano, dostal jsem ponožky), ale jak už to tak bývá, od rodiny to bylo samozřejmě trochu horší. Máňa například dostala úžasně prasátkově růžový lak na nehty, přičemž jediné růžové na ní bývá akorát tričko na Avon pochodu. Káťa zase (podobně jako každý rok) dostala deodorant, který neumí používat a pyžámko s Bambim, přičemž nemá ráda ani pyžámka, ani Bambiho. No, co se dá dělat.

Vzhledem k tomu, že jsme spolu přeci jen chvíli, tak jsme se na Štědrý den neviděli, udělali jsme si jeho příjemnou náhradu až na Boží hod a Vánoce jsme si vyhradili na oblažování rodin naší přítomností. Tedy, Káťa oblažovala svou rodinu, která se netvářila, že by o její přítomnost nějak zvlášť stála a já s Máňou navštívil rodinu mou (ta její se s ní stále nebaví), která zatím o našem netradičním svazku neví. No, když se podívám kolem sebe, mám občas pocit, že se rodina trochu přeceňuje.

Každopádně, mám několik zajímavých zjištění. Začal jsem tloustnout. Ono, když má člověk jednoho partnera, který si naloží obrovskou porci a v její čtvrtině prohlásí něco jako “Áďo, já už nemůžu, dojíš to prosím?”, dá se to kompenzovat. Když tohle dělají osoby dvě, je to horší. A člověk přibírá, protože jí tři porce místo jedné. No, musím se snažit, ať víc jedí, abych netloustl sám.

Dalším je to, že ačkoliv jsme spolu měsíc a kus, tak se k sobě častokrát chováme, jako bychom spolu byli tak rok. Tedy, některé hodně soukromé a niterné pocity před sebou stále ještě neodhalujeme, přeci jen, pořád spolu až tak dlouho nejsme, ale ve spoustě věcí to tak je a je to často hezké, protože ten vtah rychle spěje k té ideální rovnocennosti, kdy nebude “my a ty”, ale jen “my” nebo “ty a ty a ty”. Jindy to tak růžové není. Co tím chci říct? Holky prdí víc než kluci. A abych to amatérsko-psychologicky rozebral, myslím si, že to bude tím, že s Máňou jsme spolu už přeci jen nějakou chvíli a Káťa se od ní tak jako učí. Nebo taky to bude tím, že se opravdu hodně snažíme, aby si Káťa připadala jako rovnocenná partnerka, aby jí bylo jasné, že v našem vztahu máme každý stejné slovo (respektive, občas to vypadá, že já mám hlas jeden a ony mají každá dva, asi jeden za prso, nebo co…). Každopádně, myslím si, že kdyby nastala hypotetická situace, že by s Káťou začal chodit jen jeden z nás (a ten další třeba neexistoval), tak ten vztah bude vypadat v této fázi úplně jinak.

No a protože jsme lidé velice zlomyslní, tak občas lezeme na Tinder. Oni tam jsou i normální (jak se to tak vezme), inteligentní a zábavní lidé (ahoj Káťo), většina však už tolik ne. Ve zkratce, pokud si chcete zkazit jakékoli naděje o lidské rase, zkuste jej. Abych uvedl příklady, pokud na Tinderu muž zjistí, že  jste žena a máte přítelkyni, automaticky předpokládá, že hledáte i penis. Pokud mu řeknete, že žádný penis nehledáte, je přesvědčen, že jeho penis je vyjímečný a zcela jistě jej chcete. Pokud se někdo dozví, že máte kromě přítelkyně i přítele, automaticky předpokládá, že těch penisů je stále málo a že prostě hledáte i dalšího muže. Dá se tam narazit dokonce i na dvacetiletého synka ze šlechtického rodu, jehož oblíbenou balící hláškou je “a chodila jsi už někdy se šlechticem?”. A mě osobně přijde vtipné, jak si každý chlap myslí, že se hrozně mám. Hahaha. Dobře, jen rýpu.

Tak šťastný Nový i nový rok!

Áďa za Áďu, Káťu i Máňu